Byla pro vás příprava na světovou soutěž složitá?
Spíš chaotická. Měla jsem totiž před odletem autonehodu. Místo přípravy jsem byla několik dnů v nemocnici, pak jsem chodila na rehabilitace, které skončily až tři dny před odletem. Dva měsíce jsem tak kvůli problémům s krkem a zády nemohla cvičit. Lékaři mi dovolili jen ležet a chodit. A to jsem si ještě musela shánět věci z dlouhého seznamu pořadatelů soutěže, včetně večerních šatů na galavečer. Ty jsem sehnala u naší známé ve svatebním salonu Lirio v Holíči. Také jsem si musela vzít naši vlajku.

Miss Model of the World má v zahraničí silný zvuk, jakou jste měla konkurenci?
Účastnilo se dvaašedesát dívek ze dvaašedesáti zemí světa. Do Číny mě vyslal známý slovenský manažer soutěží krásy Jozef Oklamčák, kterému bych chtěla velice poděkovat. Pořadatelům jsme poslali své fotky, a ti nás buď vybrali, nebo ne. A mne vybrali.

Vstup do soutěže ale musel být poměrně náročný…
Na letiště do Hongkongu jsem přiletěla asi v jednu v noci, pak jsem musela přijet na hotel, do postele jsem se dostala ve čtyři hodiny ráno. Hned v sedm ráno jsme měly být nachystané a namalované, čekalo nás totiž focení na profilové snímky, které mě prezentovaly po celou soutěž. Fotily jsme se v národním kroji i ve společenských šatech. Těšila jsem se, až půjdu spát. Je to ironie, protože z fotek jsem byla velice smutná a přitom jsem vyhrála titul Miss Model of Best Photogenic. A také jsem dostala pochvalu od majitele soutěže, který mi řekl, že jsem měla fotky výrazně lepší než všechny ostatní soutěžící.

V jakém kroji jste vystupovala?
Kroj mám vlastní a chodím v něm ve Vracově, kde mám babičku, samozřejmě i při hodech. Velice ráda ctím tuto tradici.

A teď k soutěži…
Jako soutěžící jsem měla málo prostoru na to, aby si mě porotci všimli. Hned po úvodním focení jsme začaly zkoušet choreografii. Všechny, až na večerní róbu, byly taneční, což ne každá holka zvládla, takže jsme je trénovaly celý den. Já mám tanec velice ráda, i když jsem nikdy netancovala profesionálně. I tak jsem na soutěži patřila k nejlepším. Díky tomu, že jsem choreografii uměla a zvládala, získala jsem první místo v řadě u pódia, což je velký bonus. Cvičily jsme týden od rána do večera. Porota se tam občas jen mihla.

Pak vás zřejmě čekala generálka, je to tak?
Ta se konala den před finále. Na ní jsme konečně poznaly celou porotu. Nastupovaly jsme v plavkách, ve večerních šatech a v národním kroji. Večer před finále si porota vybrala nejlepších třicet dívek, což jsme ale nevěděly.

Jak na vás zapůsobila atmosféra finále?
Nastoupily jsme na velikánské jeviště, hlediště pro třicet tisíc lidí bylo plné. Začínaly jsme v národním kroji a tancem, pak jsme se představily, následovala promenáda ve společenských šatech a poté taneční choreografie v plavkách. Po vyhlášení nejlepších třiceti jsme si na přehlídku oblékly obdobu prádla Victoria Secret. Také jsme v něm zůstaly na vyhlašování vítězných titulů. Ve finále pak porotci vybrali vítězky.

Stihla jste oslavovat hned po vyhlášení?
Titul jsem oslavila, až jsem se vrátila. Musely jsme totiž vzápětí reprezentovat soutěž na různých společenských akcích. Mamce jsem ale napsala hned.

Vystupovat před třiceti tisíci diváky. Neměla jste trému?
Úplně to zbožňuju, kdybych mohla, tak si celý večer ještě zopakuju. Při generálce jsem sice byla nervózní, ale před finálovým večerem jsem si řekla, že si jej užiju. A to, že se na mě divá třicet tisíc lidí, miluju.

VÍCE SI PŘEČTĚTE V ÚTERNÍM SLOVÁCKU