Přestože byl tento zlomek nalezen až v úplně svrchní sídlištní kulturní vrstvě náležící nejmladšímu velkomoravskému osídlení, pak podle všech znaků, co do tvaru i výzdoby, ukazuje na předcházející epochu.
Vzácný nález
Šťastnými nálezkyněmi při průzkumu plochy západního předhradí v roce 1963 byly dvě tehdejší brigádnice Bohunka Fajmanová a Iva Vyhlídalová, které však zpočátku vůbec nemohly tušit, jaká vzácnost se ukrývá v původně neforemné hroudě obalené měděnkou. Při laboratorním ošetření a konzervaci vyšlo najevo, že kování má okraj tvořený perlovcovým motivem a směrem nahoru se kónicky zužuje. Rozhodně nejpůsobivější je však vnitřní výzdoba, neboť na puncovaném pozadí plasticky vyčnívá scéna se dvěma ptáčky u centrálního stromu života v podobě křížovitého útvaru.
Tento námět s bohatou historií umístil zlatník do kruhovitého orámování, čili medailonu, tvořeného dvěma větvemi se srpkovitými lístky. Zachovaný náznak dalšího medailonu by mohl znamenat, že celé nákončí bylo původně pokryto podobnými motivy. Bohužel se dá jen litovat rozlomení způsobeného snad přeseknutím při dělení kořisti či získávání materiálu k novému řemeslnickému zpracování. Velmi realisticky znázornění ptáčci, pravděpodobně pávi, jsou k sobě obráceni pouze hlavami se zobákem, v němž drží jakýsi oválný předmět, asi hrozen. Kolem krku mají uvázanou mašli, což je motiv používaný hlavně v umění Předního Východu, zvláště sásánovského Íránu, a později se dá vysledovat i v jiných zemích, samozřejmě hlavně v Byzanci.
Přímé analogie k tomuto nákončí ovšem prozatím neznáme, neboť je ojedinělé nejen na našem území, ale i v ostatních oblastech světa. Většina odborníků se shoduje, že se jedná o dovezený předmět z východního Středomoří, případně hovoří přímo o byzantském původu. Jiní poukazují naopak na Persii či po zániku její královské dynastie v osmém století na nástupnické muslimské státy.
Duše jako rajský pták
Zobrazování těchto ptáčků, kteří jsou považováni za hlavní součást rajské zahrady, je velmi dobře doloženo hlavně na stříbrných nádobách, na nástěnných malbách, případně na textilu. K rajskému ptáku přirovnávali kupříkladu perští básníci i svoji vlastní duši. V byzantském výtvarném projevu souvisejícím úzce s křesťanstvím se v případě pávů jedná o symboly nesmrtelnosti, v případě holubů je místo stromu života často užit pohár jako součást oltáře. Podle obrovského počtu zachovaných příkladů se zdá, že prvotní duchovní význam vystřídal později pouze smysl dekorativní.
Téměř heraldická kompozice s opeřenci umístěnými po obou stranách centrálního motivu se sice používala už v rámci několika typů kování lité bronzové industrie, její provedení je však vždy odlišné od toho našeho. Jisté shody lze spatřit možná jen ve stylu zobrazení některých samostatných ptáčků, často i v medailónových rostlinných úponkách, které jsou v řadovém uspořádání vepsány do obdélníkového tvaru dosud spíše unikátních plných nákončí z hrobů na jižním Slovensku či v severním Chorvatsku. K nim máme k dispozici dokonalejší paralelu v nákončí ze syrského Aleppa, avšak v prolamovaném provedení. Tady jde nejspíše o byzantský výrobek, který se zřejmě jako součást diplomatických a hospodářských vztahů mohl ocitnout v rukou zdejších arabských místodržících.
Boží kohout
Není vyloučeno, že samotní staří Slované viděli v zobrazených opeřencích zpočátku především kohouta, neboť ten hrál v jejich náboženství významnou úlohu. Podle líčení byzantských historiků, zabývajících se slovanským způsobem života, byl kohout obětován nejvyššímu bohu hromu, čímž byl jistě míněn známý Perun. Některé mýty zapsané až v pozdějších obdobích zmiňují božího kohouta, který snesl kosmické vejce.
JAROMÍR ŠMERDA
