Naznačené nejasnosti platí jak v případě byzantských či dalších řemeslníků vůči produkci bronzové lité industrie, tak také v případě uměleckého řemesla předvelkomorav­ského, respektive pozdně avarského období ve vztahu k velkomoravské produkci.

Podle rozboru některých klenotnických nástrojů se ukazuje, že jejich základní formy vycházející z římských předloh zůstaly na území střední a jihovýchodní Evropy po celý raný středověk nadále v oblibě. Srovnání se soudobou byzantskou produkcí je z hlediska mizivého počtu zachovaných památek obtížné a o to důležitější roli mají archeologické objevy z průzkumů raně středověkých objektů na černomořském poloostrovu Chersonés, kde nálezy několika neúplných pásových ozdob, bronzových kadlubů a bronzových razidel dokládají úzké vztahy k výrobním procesům ve středním Podunají v průběhu sedmého a osmého století.

Přímo k epochálním dokladům užívání litých bronzových garnitur i v prostředí Byzancí ovlivněné Itálie patří fresková malba v kostele Santa Maria Antiqua v Římě, datovaná do osmého století. Na ní je vyobrazen mladík oblečený do kaftanu přepásaného opaskem s několika postraními řemínky opatřenými kováními, která jsou vzhledově evidentně shodná s řadou garnitur středního Podunají. Zdá se, že v rozvoji slovanského šperkařství hrálo severní Přičernomoří se svými řeckými městy i spolu s Itálií, ale také původně provinciální Panonií nepochybně důležitou roli.

V problematice původu řemeslnické výroby existuje celá řada stop, vycházejících najevo díky pozornému studiu písemných pramenů, ale především z analýz některých druhů ozdob, ukazujících na předpokládaná výrobní centra určitých oblastí. Jestliže nejstarší generace badatelů uvažovala o jiném než místním původu šperků, mysleli tím provenienci byzantskou, orientální, západní nebo severskou. Můžeme připomenout, že už první badatelé obrátili pozornost na středoasijský kulturní okruh a ukázali na spojitosti jisté části šperků s dílnami turkestánskými.

Prchající řemeslníci

Obecně se jedná vlastně o islámské prostředí, především v souvislosti s pokladem z rumunského San Nicolaul Mare, pro naše dějiny poněkud pozapomenutým, ale o to důležitějším. Mohl by dokládat přítomnost cizích řemeslníků či existenci jejich dílny pracující pro potřeby domácích vyšších společenských vrstev. Za spolehlivé důkazy přitom můžeme považovat výzdobné motivy, včetně perských předloh, které se uplatnily i v rámci nového způsobu výroby lité bronzové industrie. Přijatelné zůstává vysvětlení, že motivy s touto tématikou se do širší oblasti středního Podunají dostávají spolu s řemeslníky prchajícími před mocenskými otřesy v Malé Asii, Sýrii a Kavkaze.

Hypotézu o produkci dílny, v jejímž rámci pracovalo několik zlatníků různého původu s různými zkušenostmi, především z byzantské a středoasijské oblasti, vyslovili badatelé, kteří vycházeli opět hlavně z pečlivé analýzy zmíněného rumunského pokladu. Usilovali o poznání slohového proudu, jehož je tento unikátní soubor nejvýznamnějším reprezentantem a jenž charakterizuje výtvarné památky pozdně avarského, respektive předvelkomoravského a také velkomoravského období na širším území středního Podunají. Samotné problematice složení pokladu tvořeného 23 honosnými zlatými stolními nádobami, především jejich škále forem a výzdoby, bylo věnováno již několik více či méně zdařilých prací, v nichž byla navržena řada teorií o jeho bulharském, maďarském, avarském, turkickém, středoasijském či byzantském původu.

Také v názorech poslední doby vystupují opět zřetelně do popředí orientální vlivy ve vztahu k pokladu a pozdnímu horizontu lité bronzové industrie známé na Moravě hlavně z Mikulčic. Studie k orientálním motivům vcelku podrobně zhodnotily řadu recepcí stylu výzdoby v pozdně avarském, respektive předvelkomoravském a velkomoravském období a znovu upozornily na některé analogické výzdobné motivy. My chceme připomenout ve formě a výzdobě o něco jednodušší výzdobné paralely v litém provedení s poměrně pokročilejšími a zjevně osamostatněnými odvozeninami rostlinného dekoru v případě jednoho z unikátních bronzových prolamovaných nákončí.

JAROMÍR ŠMERDA