Dům není velký, je to spíše zahradní chatka s jedinou místností, ale plně funkční. To ostatně její majitel dokazuje tím, že tam běžně žije, a to i během zimy.

„Když jsem tam i v těch největších mrazech topil dva dny po sobě, druhý den už jsem otvíral okna, jak tam bylo horko,“ říká o bydlení ve starém-mladém stavení Muroň. Už plánuje přístavbu. Na ni použije další zajímavou technologii, ve které se právě zdokonaluje.

„Do výroby cihel, takzvaných kotovic už se pouštět nebudu. Byla to hrozná dřina a obdivuji předky, kteří tak stavěli mnohem větší domy než já,“ vysvětluje své důvody.

V poslední době se i proto pokouší proniknout do výroby hliněných desek. Těmi se může obložit celá dřevěná konstrukce domu. Mezi hliněné desky pak přijde tepelná izolace, pravděpodobně z rákosu. Tím se plní kromě jiného i zmíněné desky, aby byly lehčí. V hliněné směsi ale může být například také odpad z technického konopí.

Zvláštností desek je pak to, že vypadají jako takzvané fixní obrazy. Ty mají hliněné rámy a v hliněné směsi může být například koláž z rostlinných motivů. Do hlíny lze také vkládat či jen otisknout předměty a plochu obrazu vyleštit tak, že vypadá jako mramor. Vše se ovšem vyrábí současně s deskami a obrazy jsou tak jejich součástí. Jsou pak v podstatě od zdi neoddělitelné. Tímto způsobem se Muroň právě snaží vyrobit první desky.

Hliněné zdi podle nadšence ze Žarošic dokáží mnohem lépe absorbovat teplo a vlhkost. Stejně tak ji dokáží vydávat, když je třeba.

Na podporu starých stavebních technologií plánuje na léto v žarošickém komunitním centru uspořádat velké setkání profesionálních i amatérských řemeslníků s přednáškami a workshopy pro zájemce z řad veřejnosti.

Na setkání půjde o stavbu hliněných domů, výrobu staré keramiky či doškových střech. To vše už si Roman Muroň na vlastní kůži zkusil při stavbě svého domečku. Vše se učil z největší části ze starých knih či stylem pokus – omyl. Aby dostál odkazu předků i materiál používal místní.

Volně ložené kameny, které tvoří základy, posbíral po okolí. I hlína je místní. Dubovou formu, ve které dělal cihly, si vyrobil sám podle kusu, který je uložený v depozitáři muzea.

Rámy oken vyráběl truhlář podle vzorů, které Muroň sesbíral ve vesnici během let při bourání starých domů. Tak získal i zásobu pantů či pojistných závlaček pro okna.

Nejdražší položkou stavby byly podle jeho slov trámy na střechu a klika ke dveřím, samozřejmě když přitom nepočítá práci. Té byly stovky hodin. Další ho čeká při výuce výroby hliněných desek a fixních obrazů.