Už pět let pláče Hana Trbolová s rodinou nad lůžkem svého manžela Antonína.
Ten se nemůže hýbat, nemluví a ani jiným způsobem nekomunikuje. Kdysi aktivní a veselý muž dnes leží pouze na posteli. Za vše může půlhodina, kterou protrpěl zasypaný ve výkopu.

„Toni, přišel pán,“ říká Hana Trbolová svému muži, když uvádí redaktora hodonínského Deníku, a pohladí jej. Nic. Jediné, čeho se dočká, je občasné mrknutí.

„Pracovně to byl záběr. Na to jsme si ale zvykli. Horší je to s psychikou. Z téhle stránky to beru špatně. Každý den pláču,“ říká pětapadesátiletá žena a už si zase utírá slzy. Nemůže jinak. Je vyčerpaná.

Na osudný okamžik, který se stal čtrnáctého srpna 2003 si vzpomíná velmi dobře. Byla u toho, když jejího muže vytahovali. Měl za sebou třicet minut bez kyslíku.

„Šla jsem z práce. Bylo to strašné. Dlouho jsem se budila a pořád ho viděla. Kolem místa, kde se mu to stalo, jsem nemohla chodit. Až byl manžel přes rok doma, tak mě to trochu pustilo. Když jsem tudy šla, musela jsem ale přesto koukat jinam,“ vypráví Trbolová, která se o manžela stará čtyřiadvacet hodin denně. Umývá jej, vyměňuje mu pleny, obrací ho, aby neměl proleženiny. O vyučeného svářeče a milovaného muže se musí starat jako o malé dítě. Spí vedle něj. Bez její péče by se neobešel.

„Dýchá přes trubičku, a když se začne dusit, skočím a odsaju mu hleny. Spím třeba jen dvě hodiny. Musím být pořád v pozoru,“ pokračuje.
Při vyprávění jí zvlhnou oči.
Pláče.

Vzpomínky na šťastnou minulost s manželem a dětmi ji moc bolí. „Mám ho za společenského člověka. Miloval rock and roll. Hodně mi pomohl, takže na něj nemohu nikdy zapomenout,“ tvrdí, když si utírá slzy. Velmi ji dojímá také vnučka, která chodí postiženému muži hrát na housle.

„Hraje manželovi u lůžka. Rozpláču se u toho. Říká, že hraje pro dědečka, a to mě dojme ještě víc. Jsem prostě taková cíťa,“ podotýká. Zároveň dodává, že stav Antonína Trboly trápí celou rodinu. Všichni doufají, že se jeho zdravotní stav jednou zlepší.

„Víra mi hodně pomáhá a drží mě. Modlím se i třikrát denně. A to nejsem žádný fanatik,“ říká Trbolová. Muže by nikdy neopustila. Když zaslechla, jak se jeho bývalý zaměstnavatel k úrazu postavil, vytáhla do boje. Chce spravedlnost. I když je psychicky vyčerpaná, vytrvá.

Nemůže jinak. Svého muže miluje a udělá pro něj vše.

LUKÁŠ IVÁNEK, PAVEL ŠÍMA