Vstávají brzy. Už v půl šesté musejí být v práci. Jedni se na jejich příchod těší, protože s nimi prohodí pár slov, druzí si jejich přítomnost uvědomí, jen když jim něco nechají ve schránce. Řeč je o ženách, které vždy pohladí svým úsměvem, o poštovních doručovatelkách.

Jejich pracovní den začíná ráno tříděním pošty, která k nim přijde z Brna.

Zatímco v minulosti roznášely například i noviny, nyní se v jejich brašnách objevují hlavně dopisy, rekomanda, katalogy a letáky. Nyní se k roznáškám novin vracejí. Předplatitelům budou od prvního července k ranní kávě nosit Hodonínský deník Rovnost a s ním vždy v úterý i týdeník Slovácko. „Ubylo nám pohledů. Někdy roznášíme i důchody, ale těch už je minimum. Většina lidí si zřídila účty, nebo si peníze vybírají sami,“ vysvětluje šestapadesátiletá Marie Michálková z Hodonína. Ta roznáší poštu už šestadvacet let.

Do terénu vyrážejí ženy v modrých košilích a tmavě modrých kalhotách po osmé hodině. Dřív nemohou, aby domovními zvonky nebudily lidi příliš brzy. To se ani teď nezmění. Noviny budou roznášet najímaní externisté, ne stávající zaměstnanci.

Spočítat, kolik kilogramů pošty roznesou týdně, není lehké. Její množství se totiž každý den liší.

Aby doručovatelky nemusely nosit všechno s sebou, nechávají si od kolegů rozvézt poštu hned ráno do takzvaných odkládacích schránek. Jen část pak skončí v jejich brašně a ve vozíku. Zbylou poštu si ze schránek postupně vybírají. Denně přitom našlapou i deset kilometrů.

Pracovní dobu mají pošťačky proměnlivou. Vždy záleží na množství práce. Až skončí s roznáškou, musejí ještě spočítat zásilky, které se jim nepodařila doručit.

Srovnat, jestli je roznášení pošty lepší v létě, či zimě také není jednoduché. „V podstatě je to jedno. V létě je horko a v zimě je zima,“ usmívá se Michálková, která zažila pouze jednu nepříjemnou situaci, a to když ji pokousal pes. Její kolegyně se ale musejí potýkat s neoznačenými nebo příliš malými schránkami nebo i se situací, kdy se adresát odstěhoval a poště to nenahlásil.

Někdy se do bytových domů nemohou vůbec dostat, jindy se na poštu vrátí s rozedřenými prsty. Za ty mohou schránky, které jsou kvůli zlodějům opatřeny kovovými zobáčky.

Na tom, že doručování pošty především ženská práce, se zaměstnanci pošty shodují. Přesto se mezi nimi občas objeví i muži. „V minulosti to byla záležitost spíš mužů, nyní je to obráceně. Když máme pošťáka, jsme rády. Práce je pro ženy opravdu fyzicky náročná. Množství zásilek, které musejí odnosit v rukách, je velké. Musím ale uznat, že ženy jsou zase pečlivější i v administra­tivě,“ hodnotí své podřízené vedoucí pobočky České pošty v Hodoníně Jaromíra Nogová.