Když chtěla Kateřina Betášová v den Památky zesnulých zavzpomínat na svou zemřelou matku a sešla se s rodinou u hrobu na hodonínském hřbitově, zůstala stát jako opařená. Na hrobu se vršil kopec hlíny. A všechny kytice a věnce, kterými v neděli hrob pečlivě s rodinou vyzdobili, byly odložené za pomníkem.

„Přišli jsme v pondělí s dětmi, že zapálíme svíčky a položíme kytice, a děti hleděly jen na haldu hlíny. Přijely i sestry ze Slovenska. Byl to pro nás neskutečný šok,“ popisuje svůj zážitek Kateřina Betášová. Když se ohradila u hřbitovní správy, její pracovníci byli podle jejích slov nepříjemní.

„Oháněli se tím, že podle nájemní smlouvy musíme umožnit odložení zeminy z vedlejšího hrobu,“ uvádí žena. Navíc si myslí, že hrob mohli hrobníci vykopat až v úterý ráno v den pohřbu, aby nerušili Památku zesnulých. „Když můj otec přišel v pondělí v jedenáct na hřbitov, byl už hrob vykopaný a nikdo u něj nebyl,“ tvrdí Betášová. „Kdyby aspoň zavolali. Vím, že na to nemusí upozornit, ale trošku lidskosti by to chtělo, když jsou ty Dušičky,“ dodává smutně.

Správa hřbitova potvrdila, že hrob vykopala už v pondělí.

Z bezpečnostních důvodů a po zkušenostech s nenadálými problémy kopou hroby vždy den dopředu. V den pohřbu se pak provádí případné dokopání a úprava a vyzdobení hrobu.

„Já paní chápu, ale tento hrob byl problémový. Byl krátký, museli jsme provést exhumace a navíc byl za ním strom a pomník se nakláněl, hrozilo jeho zhroucení. Nevěděli jsme, do čeho jdeme,“ vysvětluje vedoucí Správy hřbitova v Hodoníně Ludmila Tomšejová.

Tvrdí, že jinak to v tomto případě opravdu nešlo. „Cítím s rodinou, že se jí to nemile dotklo, ale zrovna teď bylo období, kdy se hroby kopaly denně, a určitě i ostatním nájemcům toto nebylo vhod. Nikdo si ale nestěžoval, protože z lidského a morálního hlediska je to snad pochopitelné,“ doplňuje Tomšejová.

Ta zároveň odkázala na smlouvu o nájmu hrobového místa, podle které se nájemci zavazují umožnit pronajímateli na dobu nezbytně nutnou uložení zeminy na svém hrobovém místě při výkopu sousedního hrobu.

„Jenže náš hrob s tím vykopaným nesousedí,“ ohrazuje se proti tomu Kateřina Betášová. Mezi hrobem její rodiny a tím připraveným k pohřbu se nachází ještě jeden hrob. Podle správy hřbitova je ale tento velmi úzký a všechna hlína by se na něj nevešla. Navíc podle Ludmily Tomšejové nesmí padesát centimetrů od kopaného hrobu ležet žádná zemina, aby se nezřítila jeho stěna. Odvážení vozíkem, kterým je hřbitov vybavený, by bylo podle vedoucí správy hřbitova velmi složité a zdlouhavé.

„Je to bolestné, člověk se připraví na Dušičky a chtěl by je hezky prožít. Na druhou stranu je to také o toleranci. Že to, co potkalo sousedy, když jim zemřel někdo blízký, jsem schopný pochopit. Už jen tím projevuji úctu, nejen svým zemřelým, ale všem zesnulým,“ myslí si o nepříjemné události hodonínský kaplan Robert Prodělal.

Vedoucí odboru investic a údržby hodonínské radnice Jiří Štukavec, pod kterého správa hřbitova spadá, si myslí, že neobvyklý případ se dá řešit. „Můžeme se domluvit, že bychom zeminu v době Dušiček odvezli jinam, anebo bychom se domluvili s rodinou na přesunu pohřbu až na středu,“ navrhl pro příště.