Ale nejvíce přišlo koupě chtivých z uherského Slovenska. To je novinka pro Hodonín významná. Ukazuje, čím Hodonín býti má a čím bude, když své poslání dobře pochopí.“

V roce 1924 se v Hodoníně uskutečnilo osm jarmaků a tarmaků, 156 týdenních trhů na náměstí a 52 týdenních trhů na vepře na tržišti za bývalými městskými lázněmi na ulici Legionářů.

Tarmak, neboli výroční trh dobytčí, se konal vždy v pondělí před jarmakem, kde se obchodovalo zejména s řemeslnými výrobky. Dobytek byl svého času velmi ceněn, protože dobrý chov přinášel do domácnosti příjem a naopak nehody či nemoci, které vedly k úhynu zvířat, znamenaly často úpadek celé usedlosti. Že si rolníci dobytku skutečně vážili, je patrné i z drastického lidového pořekadla: „Jest dobře, když kobyly rodí a ženy mrou.“

Zvířatům se věnovala mnohdy větší péče než dětem. Pravidla prodeje hospodářských zvířat na tarmacích byla pevně stanovena v městských tržních řádech. I samotné tržiště pro dobytek bylo přesně vymezeno, ohrazeno, mělo jen jeden vjezd a výjezd a bylo rozděleno pevnými paženími, která vyměřovala pro každý druh zvířat zvláštní, přiměřeně velké oddělení. Pažení byla vedena směrem od příjezdu k výjezdu tak, aby příhon jednotlivých druhů zvířat a jejich umísťování se mohly vedle sebe provádět nerušeně. V Hodoníně se tržiště pro dobytek nacházelo v místech dnešní nemocnice.

V případě prodeje zvířat „zlé povahy“ museli prodejci nahlásit tuto skutečnost na trhu dozorčím osobám, aby mohlo být tomuto dobytku na tržišti přiřazeno zvláštní stanoviště. Tam musela být zvířata pevně uvázána. Poblíž tržiště byla postavena kontumační stáj určená pro umístění podezřelých zvířat. Stáj byla vybudována podle předpisů stavebního řádu zdravotní a veterinární policie a schválená výnosem Okresního úřadu v Hodoníně. Na tržišti se nacházelo také zvláštní oddělení pro umístění zvířat kočujících osob (komediantů, cikánů, flašinetářů, podomních obchodníků) a příhradové oddělení pro větší stáda obchodníků.

Bylo zakázáno prodávat dobytek určený na trh mimo tržiště, během dopravy na trh a vůbec kdekoliv v trhové obci a na tržišti před samotným začátkem trhu. Zvířata s nesprávnými průvodními dobytčími listy, stejně jako zvířata nejistého původu, nebyla na trh vůbec připuštěna. Zvěrolékař, pověřený dozorem na trhu, musel každé dobytče před vpuštěním na tržiště prohlédnout a v případě podezření z nákazy nechal nemocné zvíře umístit v kontumační stáji a neprodleně uvědomil hodonínský obecní a okresní úřad. Jakékoliv týrání zvířat bylo na trhu zakázáno a bylo trestáno podle platných předpisů. Za každý kus dobytka byl prodávající povinen odvést tržní poplatek. Na konci 30. let 20. století zaplatil hospodář na hodonínském tarmaku za koně nebo mulu 15 K, za hříbě, mezka nebo osla pak 8 K. Za dospělý kus skotu zaplatil 10 K, za kus mladého skotu 5 K. Za ovci nebo kozu činil poplatek 2 K a za jehně a kůzle 1 K. Za vepříka byla stanovena cena 3 K a za selátko 1,50 K. Koupě se podle záznamů v kronice stvrdila podáním ruky, kupující dal peněžitý závdavek a koupě byla uzavřena. Po ukončení obchodu se pil tzv. „aldamáš“, kdy se kupec i prodávající navzájem hostili.

A ještě zajímavost: Protože se v Hodoníně v panském Horním dvoře, který stál dříve na místě dnešního okresního soudu a pošty, chovaly ovce, jejichž stádo čítalo v druhé polovině 18. století až 10 000 kusů, požádala hodonínská městská rada císaře Josefa II. o udělení práva konání výročního trhu na vlnu. Císař žádosti vyhověl a 8. července 1786 podepsal listinu, v níž udělil městu Hodonínu právo konání dvou výročních trhů na vlnu, a to 7. května a 2. listopadu. Když chov ovcí v městě zanikl, byly zrušeny i trhy.

O životě na tarmacích se nyní lze dovědět více také na výstavě Hodonínské trhy, která je v těchto dnech v Masarykově muzeu v Hodoníně v budově zámečku.

GALINA RUCKÁ