Zejména proto se několik nadšenců z Kyjovska pustilo do projektu muzea a velkého pomníku. Koncepci představili ve čtvrtek. „Areál bývalého Slezanu jsme převzali v docela katastrofálním stavu, majitelé jej totiž od revoluce nechali zpustnout. Nyní plníme dvě funkce. Připravujeme výrobní prostory, kde by mělo najít práci kolem sto dvaceti lidí, a zároveň jsme se sešli kvůli stavbě památníku a muzea internačního tábora," sdělil donátor a podnikatel Josef Kouřil.

Muzeum by mělo vzniknout hned při vstupu do areálu na místě bývalé závodní jídelny. V éře protektorátu tudy procházeli všichni vězni. Byla tam přijímací místnost, kde internovaní odevzdávali šaty. „Za tři až čtyři měsíce bude tento objekt zrekonstruovaný na současném půdorysu, ale s novým kabátem," představil plány mecenáš, který nový projekt platí.

Na jeho uskutečnění pracuje občanské sdružení, jehož předsedou je právě Kouřil a které má za sebou už stavbu bukovanské kaple. Pro svatobořický záměr se rozdělilo na tři sekce. Stavební řídí Kouřil, druhou skupinu, která má na starosti památník, vede starosta obce Miroslav Veselý. Třetímu odboru velí historik a právník Jan Kux, v jehož kompetenci je vybavení muzea. „Nyní se rozhodujeme, jestli expozici zaměříme jen na tu nejhorší dobu, tedy internačního tábora let 1942 až 1945, nebo obsáhneme celou historii areálu," sdělil Kux, který usiluje o vznik muzea už desítky let.

Součástí lokality má být parkoviště pro dva autobusy a až patnáct aut. „Cíl je takový, aby na místo, které bude připomínat dobu existence tábora, tedy léta 1914 až 1950, jezdili školáci a zastavovali se tady návštěvníci při cestách naším krajem. Chceme, aby si připomněli místo, kde lidé u nás asi nejvíce trpěli," vysvětlil Kouřil.

Toho k myšlence přivedl předseda oblastního výboru Svazu bojovníků za svobodu Miroslav Běťák. „Odehrály se tady hrozné věci, které by měly zůstat v paměti. Ta lidská je totiž krátká a zapomíná, zvláště v dnešní době, kdy se o době druhé světové války příliš neučí nebo se neříká úplná pravda," myslí si Běťák.

Svatobořický tábor začal fungovat za první světové války, kdy se stal útočištěm pro uprchlíky z východní fronty. „Údajně tady bylo až deset tisíc židů z Haliče a část kyjovské židovské obce se o ně starala a pomáhala jim," přiblížil Rudolf Machala, který píše o židovství a Izraeli.

Jak uvedl Kux, po skončení první světové války, od roku 1920, se svatobořické baráky změnily na karanténní stanici pro vystěhovalce do Ameriky. Prošlo jí sto pětatřicet tisíc lidí, především ze Slovenska a Moravy.

Ve třicátých letech tam úřady přesunuly handicapované důchodce z Brna. Následně tam získali načas azyl před rozmístěním po republice němečtí a rakouští antifašisté. Nedlouho potom nastala nejčernější éra místa, jež je spojená s nacistickou akcí „E", která do Svatobořic přivedla příbuzné odbojářů.