Vysoké nohy, protáhlý čenich, žlutorezavá dlouhá srst, na krku a na ramenou hříva. Tak vypadá pes hřivnatý, největší z psovitých šelem Jižní Ameriky. Hodonínská zoo jej chová už více než deset let. První dvojici tohoto zvířete, ne nepodobného větší české lišce, získala ze Zoo Olomouc.
„Olomoučtí hřivnáči tehdy byli deklarováni jako chovný pár. Na mláďata jsme ale čekali marně několik let. Bylo nám to divné, a tak když jsme psy při čipování jednoho dne uspali, podrobili jsme kontrole jejich pohlaví. A hned jsme byli doma. Místo páru jsme dostali dva psy,“ směje se té příhodě chovatel Boris Skenderov. Pohlaví u psů hřivnatých běžným způsobem nelze zjistit. „Oba jsou stejně zarostlí a stejně se i chovají. Například samec vůbec neznačkuje, při močení přidřepává zrovna jako samice. Zda jde o samce, či samici tedy lze odhalit pouze u uspaných zvířat,“ potvrzuje zoolog Jaroslav Hyjánek.
Hodonínští chovatelé se po překvapivém zjištění obrátili na koordinátora chovu psů hřivatých, který sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem, a ten jim doporučil fenku z britského Colchesteru. „Byl to náš první letecký transport zvířete,“ poznamenává zoolog, podle nějž v zoo mladou slečnu spojili se silnějším a dominantnějším ze dvou psů Tracym, zatímco Bad se musel odporoučet do ubikace v západní části zahrady. Tehdy už postarší Tracy a mladá fenka Baddy si však nekápli do noty a odchovy se ani tentokrát nekonaly.
Psí šikana
„Baddy Tracyho šikanovala, nesnášeli se,“ vzpomíná si Skenderov. Neharmonické soužití páru skončilo až úmrtím samce sešlostí věkem v předloňském roce a stejně skončil o několik let dříve i starý Bad. Baddy, která zcela osiřela, zůstala sama až do loňského října. Tehdy se do Hodonína při transportu flameng z Hluboké nad Vltavou svezl z Plzně i osmiměsíční psí kluk s jménem slavného italského filmaře – Fellini. V ubikaci hřivnáčů ale ani tentokrát nepanuje přátelská atmosféra.
„Měl jsem obavy, že Baddy bude opět agresivní. Je to ale naopak. Fellini, který byl po příjezdu chvíli zakřiknutý, se najednou začal projevovat vůči své partnerce nesnášenlivě, napadá ji. Vlastně jí oplácí to, co ona dělala Tracymu. Předešlému páru jsem aspoň mohl dát misky s krmivem vedle sebe, což u těchto vůbec nepřichází v úvahu,“ lituje Boris Skenderov, že se v ubikaci hřivnáčů tak nedaří. A to ani přesto, že každému z nich vybudoval přístřešek, aby jim zpříjemnil venkovní pobyt.
Hřivnáči rádi sladké
„Když pršelo nebo bylo větrno, neměli se kam uchýlit. A tak jsem se inspiroval v jedné z nizozemských zoo, kde jsem u hřivnáčů viděl jednoduché stříšky. Z klád jsem pak vyrobil něco podobného i pro své svěřence. Dal jsem jim na zem trochu slámy a vidím, jak to o letošní studené zimě plné sněhu vítají,“ říká chovatel, který psí dvojce také servíruje zajímavou stravu. Jihoameričtí psi totiž rádi sladké.
„Ve své domovině si rádi pochutnávají na třtině, fících a také na takzvaném vlčím jablku, v místě zvaném lobeira. Ta tvoří až padesát procent jejich stravy. Proto jim u nás kromě morčat, kuřat a králíků dáváme náhradou za tuto pochoutku speciální míchanici jižního ovoce s těstovinami,“ uvádí zootechnik Jiří Ingr.
Mladé až s mladou
Že se ani Fellini s Baddy k sobě nemají, chovatelům naštěstí nijak zvlášť nevadí. Spíš se jim to hodí. Evropský koordinátor totiž u zvířete zapsaném v Červené knize ohrožených živočichů odchovy povolil jen u několika párů. Ten hodonínský do tohoto programu ale nespadá.
„Důvodem je to, že krevní linie našich psů je v Evropě ve větším zastoupení. Nyní musíme počkat, až dnes čtrnáctiměsíční Fellini dospěje a pak musíme fence nasadit antikoncepci,“ říká zoolog Hyjánek, který by ovšem přeci jen rád viděl ve vytápěné, speciálně pro hřivnáče vybudované ubikaci odchovy.
„Počkáme, až odejde dnes už zase postarší Baddy a Felliniho dopárujeme věkově blízkou, psychicky stejně vyspělou samicí. Kdybychom pak měli povolený odchov, mohli bychom se těšit na štěňátka. Byl by to u nás krásný premiérový počin,“ přeje si i šéf zoo Miroslav Frais.
BOHUNA MIKULICOVÁ
