Je chvíli po obědě a Ringlová a její kolegyně Zuzana Švorcová rozdělují práci. Děvčata si navlékla rukavice, nabrala nářadí a vyrazila trhat dlouhý plevel. Z jihokorejského Soulu přijela i třiadvacetiletá studentka politologie a diplomacie Miso Jeon. „Před několika lety jsem navštívila internetové stránky ukazující život v České republice. Chtěla jsem to vidět na vlastní oči," vysvětluje usměvavá dívka důvod, proč si pro dobrovolnictví vybrala zemi uprostřed Evropy.
Nejvíce se jí líbí otevřená krajina. V Soulu výhledu brání vysoké budovy. Venkovní práce v přírodě si v Koreji také moc neužije.
Skupina dobrovolníků bydlí ve Tvarožné Lhotě. Ráno vždy zamíří na salaš, kde pak asi šest hodin pomáhají a pracují. Odpoledne mají různé aktivity. Dnes se chystají na Lučinu, vzali si proto jídlo s sebou. Ještě předtím ale musí osmnáctiletý Rumun Vladut Prcsina vykopat díru pro králičí noru, jednu z místních atrakcí. „Ze začátku bylo kopání docela legrace, ale pak to trochu omrzí. Ale to vůbec nevadí, jsem rád, že mohu pomoci," říká mladík, který přijel se svým kamarádem.
Dobrovolníci jsou vítaní i na hodech, které Tvarožná Lhota plánuje na předposlední červencový týden. Někteří z nich si zkouší i místní kroje. Jednatřicátého července pak začíná Etnosalaš. Travičná se otevře návštěvníkům s bohatým programem her a soutěží, který zahraniční pomocníci připravují.
