„Určitě tuto cestu doporučuji. Nemusí to být jen kolem okresu, ale může to být křížem krážem, skrz na skrz. Když to člověk moc neplánuje, tak je pak mile překvapen, jak pěkné to tu máme, případně objeví zajímavé místa,“ říká cestovatel.

Ten šlápl do pedálu v pátek kolem devatenácté hodiny, s větrem v zádech. „Pak se začalo stmívat. Zapnul jsem světla a jel dál. Málem jsem ale přejel jezevce, a to jsem ho viděl poprvé živého,“ vzpomíná na noční zážitek Novotný.

Jelikož se přibližoval čas zákazu vycházení. Zastavil nedaleko studánky Bezdýnky ve Ždánickém lese, kde přespal. „Jen pod širákem, v bivakovacím pytli,“ podotýká Čejkovjan. Za sebou měl 45 kilometrů, a podle předchozích odhadů téměř 150 před sebou.

Obrovské píškoviště

Hned v sobotu ráno tak vyrazil do Chřibů, kde ho čekala poměrně náročná cesta necesta. „Měla tu vést podle mapy cesta, bohužel nevedla. Díky tomu jsem navštívil obrovské pískoviště,“ popisuje úskalí Novotný. V této fázi trasy jel tedy i brázdou. Pak už ale směřoval na Veselsko, kde nechyběl ani výšlap ke Svatému Antonínku.

Pak ho čekaly Bílé Karpaty. „Cesta dost sněhová, občas jsem musel kolo aj tlačit,“ pokračuje cestovatel. Projel i nejvyšší bod Jihomoravského kraje ve výšce 838 metrů nad mořem nedaleko Velké Javořiny. Pak už se stáčel směrem k řece Moravě. Po slovenské straně jel až Mikulčicích. A odtud kolem hranic okresu dorazil po šestadvaceti hodinách domů do Čejkovic. Za sebou měl 216 kilometrů.

A vybavení na cyklotour kolem hodonínského okresu? „V řídítkové brašně jsem měl karimatku, letní spacák, bivakovací pytel, lehkou péřovku, triko s dlouhým, teplé ponožky a nějaké jídlo. A pak jsem měl rámovou brašnu a v ní dva litry vody, nějakou další svačinu, tyčinky a kartáček s pastou,“ dodává Novotný.