Byl u toho, když překřtili Onasisovu luxusní loď Henrietu na Slapy. Při svých cestách mezi polským Gdaňskem a Čínou zachránili i trosečníka. Po letitých zkušenostech na moři Oldřich Trnečka říká, že mořská nemoc se nevyhne ani zkušenému námořníkovi.

„Touhu po cestování jsem měl v sobě. Bydlel jsem u Očovských luk v Hodoníně, které se pravidelně zaplavovaly. Byla to obrovská vodní plocha a nad ní se vznášeli racci. Tehdy to pro mě bylo moře,“ vzpomíná Oldřich Trnečka.

To ještě nevěděl, že bude brázdit skutečný oceán. Jeho cesta na moře vedla přes říční dopravu. Jako elektrikář jezdil pracovně po celé republice. Osud ho zavál na parníky do Bratislavy. „Potkal jsem náhodou chlapa, který pracoval na zámořských lodích v Komárně, říkal jsem si, že to zkusím a za dva měsíce už jsem jel na moře,“ připomíná své začátky námořník.

V šedesátých letech byla československá námořní doprava spojená s čínskou. Cesta vedla z polského Gdaňsku kolem severní Evropy, Gibraltarem do Středozemního moře. Suezským průplavem námořníci putovali Indickým a Tichým oceánem do Číny.

Ani Trnečkovi se nevyhnula proslulá mořská nemoc. „Někdy to házelo tak, že jsme nevěděli kde je podlaha a kde zeď lodi. Když někdo spadl v noci z postele na zem, zůstal spát, tam kde dopadl. Měl jsem na mořskou nemoc recept.

Když jsem věděl, že je zle, najedl jsem se, co to šlo,“ vypráví svůj recept hodonínský námořník. Věděl, že ho čeká dlouhé zvracení. „Když nevolnost ustala, mohl jsem křoupat hřebíky, měl jsem dobrý žaludek,“ dodává Oldřich Trnečka.

Jeho příběhy z cest budou od příštího týdne vycházet ve Slovácku na pokračování.