Své začátky v kariéře sestry si připomněla například Helena Vodičková. „Pamatuji, jak jsme tady všechno čistili po malířích a celkové rekonstrukci, která se uskutečnila v letech 1991 a 1992. Dokonce jsme si přinesli i vlastní čisticí prostředky a obvazy. Vzpomínám si na paní Chudíkovou, která sem nechtěla jít a bouchala paličkou. Pak se jí tady líbilo a byla spokojená," řekla Vodičková.

Na Jarošku se dostala v dubnu 1993, už za měsíc se z ní stala staniční sestra. Zároveň začala v zařízení pracovat i Jaroslava Tomanová. „Nastoupili jsme sem jako dětské či všeobecné sestry. Čekala nás práce se staršími lidmi, kteří byli po mrtvici nebo psychicky nemocní. Ke každému se muselo přistupovat jinak, takže jsme potřebovali hodně trpělivosti," svěřila se Tomanová. Nedaleko Mírového náměstí pak pomáhala lidem třináct let, až do roku 2006.

Obě sestry tak přišly po přelomovém období, kdy se objekt nejen opravil, ale především změnil klientelu. Do roku 1991 totiž sloužil důchodcům, kteří se pak přestěhovali do Sukovy ulice. „Od ledna 1993 do opravené budovy s názvem Ústav sociální péče pro dospělé, jehož zřizovatelem byl Okresní úřad Hodonín, nastoupili noví klienti. Ti, kteří trpí duševními onemocněními, převážně s diagnózou schizofrenie či závislostí na návykových látkách," uvedla ředitelka zařízení Jana Matušinová.

Po zrušení okresních úřadů přešla organizace pod Jihomoravský kraj. A od roku 2007 získala i nový název – Domov na Jarošce. V současnosti poptávka po službách výrazně převyšuje nabídku. „V celém Jihomoravském kraji jsou jen dvě zařízení tohoto typu. Naše kapacita je čtyřiasedmdesát míst, o ně se uchází dvě stě osmdesát žadatelů. Ročně od nás odchází jen kolem pěti klientů, takže žádostí máme na padesát let," upozornila ředitelka s tím, že o nemocné se stará třiapadesát zaměstnanců.

Domov se v současnosti připravuje na rekonstrukci přívodu elektřiny, což na včerejší návštěvě potvrdil také krajský radní pro sociální věci Marek Šlapal. Rada totiž investici schvalovala.

Se stavbou objektu pro sociálně-zdravotní účely se začalo v roce 1924. Pro Masarykovu kolonii sociální péče jej pak otevřeli o tři roky později. „A to v den šestasedmdesátých narozenin prezidenta Masaryka, který na stavbu přispěl částkou sto tisíc korun," připomněla ředitelka. Součástí kolonie byl i městský starobinec či okresní dětský domov a sídlila tu i liga proti tuberkulóze.