Tak mluví o těchto lidech nejen ředitel zařízení Petr Srnec, ale také ti, kteří zatím čtyři z jednapadesáti mentálně postižených klientů Zeleného domu pohody zaměstnávají.

Sehnat pro ně práci by byl přitom v době, kdy je o ni taková nouze, bez známostí podle Petra Srnce přímo nadlidský úkol. Své o srdečnosti a vděčnosti mentálně postižených ví třeba i Renata Crlíková z restaurace Družba na Kulturním domě.

Právě tam totiž každý pracovní den v týdnu dochází na čtyři hodiny denně pomáhat do zdejší kuchyně třiadvacetiletá klientka s mentálním postižením Lenka. „Lenka je snaživá, přátelská, pracovitá. S ostatními zaměstnanci vychází velmi dobře,“ popsala svou zaměstnankyni, která je i přes svůj lehčí mentální handicap schopná spolehlivě a zodpovědně pracovat, Renata Crlíková.

„Nejvíc mě baví umývat nádobí a uklízet. Ráda také čistím a krájím zeleninu a připravuji na talíře zeleninové přílohy,“ popsala Lenka, která prý do práce chodí ráda hlavně proto, že je tam sranda, a že ji práce prostě baví. Dalším příjemným bonusem je pro ni i to, že za práci dostává řádně zaplaceno. Peníze má pak Lenka pro svou potřebu.

„Další naše klientka pracuje dvakrát dvě hodiny týdně v pečovatelské službě Homedica, kde také vydává obědy a připravuje zeleninu,“ uvedl ředitel domu pro mentálně postižené.

Kromě dvou klientek, které za svou prací samostatně docházejí, sehnal také brigádu dalším dvěma. Ty ale pracují přímo v Zeleném domě pohody.

„Ty vykonávají také na pracovní smlouvu o dohodě jednoduché práce, jako je třeba navlékání klíčenek, či vystřihování návleků,“ doplnil Srnec. Všechna děvčata jsou podle něho velice šikovná.

„Cítí se spokojené a v dobrém slova smyslu nad ostatními, protože mají práci,“ odpověděl šéf Zeleného domu pohody na otázku, co pozitivního to všechno jeho klientkám do života přináší.