Dokonce i samotný hrad, pronajatý později textilní a pak tabákovou továrnou, ustupoval novým továrním blokům tak dlouho, až v roce 1915 úplně zanikl.

Kostel na Masarykově náměstí stojí sice na původním místě téměř osm set let, ale byl mnohokrát přestavěný a dokonce byla otočena i jeho původní osa. „Koutník hospoda, Hajtaš bílé zboží, Lasica kůže, Špak čistírna peří, Sedlář řeznictví, Pirák obytný dům, fara, Černý železářství, Hojtaš Dům u města Paříže a nakonec lékárna,“ vyjmenovává domy, které stály na levé části náměstí od rohu ulice Anenské směrem ke křižovatce, hodonínský pamětník Sedlář.

Z těchto domů už několik století zastává svoji funkci právě fara. Kdy byla zřízena, není přesně známo, patří však k nejstarším zachovaným budovám v Hodoníně.

Duchovní správci bydleli dříve pravděpodobně na hodonínském vodním hradě či jak se mu později říkalo „Na zámku“. O faře je první zmínka už okolo roku 1240, držel ji tehdy jistý Jakub, který ještě téhož roku získal svého nástupce jménem Jeroným. O dost později, v létech 1482 a 1483 je jmenován na faře opět další Jakub, jako kaplan zdejší hradní kaple rovněž Jakub, a od roku 1487 jistý Gabriel.

Od roku 1610 asi po dobu deseti let byla fara obsazena dokonce farářem augšpurského, tedy protestantského vyznání.

Roku 1633 píše Židlochovický katolický farář konsistoři, že v celé hodonínské oblasti není ani jediného oprávněného faráře. „Hodonínský kostel byl mnoho roků před válkou švédskou a během ní zavřen… katolíků tu není, leda jen na poli Páně (na hřbitově), “ přeložil zápis ze strážnické matriky z té doby Vladimír Novák.

Že byla v té době fara zbořena, je uvedeno i Novákově díle Zrnka a zrníčka. „Farář Jan Jiří Kučera ještě v roku 1655 bydlil v zámku, kde se se svým sluhou stravoval a také krmivo pro jednoho koně k služebnímu pobíral. Za to vrchnost si ponechala celý farní desátek a faráři dávala jenom 150 zlatých ročně,“ napsal Novák v díle.

O změnách na postu faráře v Hodoníně existuje z pozdější doby celkem dost zápisů, například u roku 1741 je v takzvané Kleinově kronice uvedeno toto: „Dne 31. měsíce července dostal se odtud pryč z fary náš pan farář Karel Hajsyk, byl zde dvaadvacet roků farářem, pak na jeho místo dostal se sem z Pavlovic farář pan Godestvidus Gärffner, před tím býval zde za kaplana. Dne 10. měsíce srpna dne svatého Vavřince sloužil ponejprv zde zpívanou mši svatou jakožto hodonský pan farář, ale teprve se přistěhoval k nám v měsíci septembri až po užitku obilném.“

O obsazení místa na hodonínské faře až do současnosti by bylo možné uvést spoustu podrobností. I současné generace si pamatují řadu kněží.

Možná nebudou všichni souhlasit, ale několika generacím v období 1939 až 1989 výrazně utkvěl v paměti pan Josef Prnka. Narodil se v roce 1909 v Uhřicích, hodonínskou faru vedl od roku 1939 jako administrátor, v roce 1940 byl jmenován farářem a v roce 1951 hodonínským děkanem. Za dobu svého působení v Hodoníně se setkal s několika pokoleními obyvatel našeho města, díky jeho přátelské a družné povaze jej v době jeho života znala bez ohledu na vyznání většina hodonínských obyvatel. Mnohými je dodnes vzpomínán, včetně citací některých jeho nezapomenutelných průpovídek.

ANTONÍN KUČERA