Soutěž, ve které budoucí lékárníci a lékárnice měřili své síly ve schopnostech, jak se například dorozumět s pacienty, pochopit jejich uvažování a psychiku či trpělivě vyslechnout jejich potíže i stížnosti, vyvrcholila 30. dubna v Praze. Pomyslný titul putuje na brněnskou Veterinární a farmaceutickou univerzitu.

„Rozhodnutí, že budu studovat farmacii, vzešlo od rodičů. Já jsem chtěla být spíš lékařkou. Dnes už si neumím představit, že bych dělala něco jiného,“ svěřila se Tomková.

Vítězka soutěže pochází z Veselí nad Moravou, ale Brno zná jako své vlastní boty. Vystudovala tam nejdříve odbornou střední školu, poté pracovala dva roky v lékárně v hypermarketu a nyní čtvrtým rokem studuje vysokou školu. Možnost zúčastnit se semináře, jak s lidmi mluvit, nabídly studentům farmaceutické univerzity v Brně a v Hradci Králové. „Rozhodně bych účast na semináři přála všem, ale účast je hodně omezená“ uvedla Tomková.

Na praxi za lékárenským pultem vzpomíná se smíšenými pocity. „Pracovat v provozovně, která je součástí hypermarketu, je dost stresující. Jde to tam jak na běžícím páse, člověk se nemůže pacientům tolik věnovat a musí se o to víc plně soustředit na to, jaký lék a komu vydává,“ popsala Tomková. Podle ní však je nejdůležitější právě kontakt s pacienty. „Je to současně nejtěžší část práce. Proto jsem vděčná za zkušenost ze soutěže.

Lékárník by měl mluvit jednoduše a srozumitelně, měl by navázat vztah s pacientem a vcítit se do něj. Měl by být usměvavý a vycházet lidem vstříc,“ popsala své zásady Tomková. Přiznává však, že v praxi je to těžké, zvlášť v době, kdy jsou lidé nerudní kvůli poplatkům za recept. „Snažím se zákazníkům vysvětlit, že za to nemůžou ani oni, ani já. To se potom lidé uklidní. A rozhodně by se člověk neměl přestat ovládat,“ popsala zkušenosti z praxe studentka. Velký nárůst stížností na poplatky sama nezaznamenala.

Povolání laborantky nebo magistry je podle Tomkové velmi odpovědné a podmínky leckde vyžadují i nadlidské výkony. Laborantek není nedostatek, někde ale chybí odborní pracovníci s vysokoškolským vzděláním.

„Nelze to zobecňovat, ale jsou i takové případy, kdy magistry slouží v lékárně samy, kdy mají na starost výdej, kontrolu receptů i přejímání nebo míchání léků. To je pak člověk po dvanáctihodinových směnách třeba tři dny po sobě vyřízený,“ přiblížila poměry v některých lékárnách Tomková. Ocenění v soutěži bere jako profesní přínos. „Chtěla bych v oboru určitě zůstat a mít dobrý vztah k pacientům. Láká mě i farmakologický výzkum,“ uvedla Tomková. Své schopnosti a znalosti dále rozvíjí, chystá se například na kurz dermoporadenství. Aktivně se zajímá také o zdravou výživu.

Mimo školu a příležitostnou práci v brněnské lékárně u obchodního domu se Šárka Tomková zajímá hlavně o sport. „Baví mě skoro všechno. Především aerobic, spinning, kolo a squash. A pak taky ráda cestuji a miluji přírodu. Doufám, že až začnu pracovat naplno, budu mít na zájmy víc času a peněz,“ zakončila studentka.

ANETA ŠEDÁ