Společně s diváky tak oslavili sedmdesáté výročí konce druhé světové války a vzpomněli na válečné hrdiny. „Nehodlám nic přikrášlovat. Chci ukázat, jak se Němci chovali. Je doložené, že používali živé štíty a taky že po drancování tady lidi popravovali," uvedl hlavní organizátor a zakladatel Military muzea ve Vlkoši Petr Něnička.

Podle něj se ve skutečnosti mohutné střety armád přímo ve městě neodehrály, ale kvůli obecenstvu je vytvořený poutavější příběh. „Abychom k historii přitáhli mladé, musíme jim ji podat způsobem, který je jim vlastní. V podstatě hrou, která zároveň nese poselství. Dnes je doba nápadně připomínající tu těsně před druhou světovou válkou. A obávám se, že lidé nejsou schopní se ponaučit," zamyslel se Něnička.

Že by si z názorné ukázky válečného konfliktu měly vzít ponaučení především děti, si myslí také Gabriela Hlaváčová z Kostelce. „Je dobré ukazovat, co lidé v tehdejší době prožívali, jak trpěli a co všechno se stalo. Doufám, že nás to nikdy nepotká," vyjádřila se matka dvou dětí, která si zatím nenechala ujít ani jeden ze tří ročníků bitvy o radnici. Kromě úpravy ve scénáři letos obranné linie jednotek SS střežil německý tank StuG III. Jeho věrná replika se v sobotu vrátila zpátky na Slovácko, odkud si ji majitel před čtyřmi lety odvezl za hranice. „Autorem je můj dobrý kamarád Luděk Němec ze Svatobořic-Mistřína. Tank včetně pancíře, motoru i převodovky kompletně vystavěl na základě britského obrněného transportéru FV 432. Postupoval přesně podle originálu, který stojí v muzeu v Banské Bystrici," vypověděl majitel a velitel tanku v jedné osobě Peter Feranc.

Do Kyjova ze slovenského Dolného Kubína zavítal pod vlajkou Klubu vojenské historie Polom Žilina. „V České republice jsem s tankem poprvé, jinak se běžně účastním akcí na Slovensku. Bohužel dnes musíme prohrát, i když nás bude jednou tolik co spojeneckých vojáků. Tank bych si každopádně rád odvezl zpátky domů. A v celku," prohodil s úsměvem Feranc.

Mírné obavy neskrýval ani jeden z představitelů civilního obyvatelstva v nacistickém zajetí. „Člověk nikdy přesně neví, co může čekat. Často se improvizuje, což ale vytváří zvláštní kouzlo pro diváky," tvrdí Martin Kundrata ze Svatobořic-Mistřína.

Jeho postava nakonec v ukázce přežila, a to i přes stovky vypálených nábojů. Právě pro ně se po skončení bitvy rozeběhly děti, které si domů odnášely plné kapsy. Ještě před tím ale náměstí prohlédl pyrotechnik.

Podle Něničky Bitva o radnici organizačně zabrala asi tři čtvrtě roku. Podíleli se na ní členové klubů z celé České republiky, ze Slovenska a dva příslušníci maďarské armády. Po celý den lidé mohli obdivovat výzbroj, výstroj i techniku armád na přehlídce za Městským kulturním střediskem.