Po něm se zvěčnilo mnoho družebních delegací a dalších význačných návštěv. Ale jen do roku 1976. Pak se kniha ztratila. A chyběla plných třicet let.
„Těsně před oslavami třiceti let založení nemocnice se kniha najednou objevila. Nikdo neví kde a jak. Pátral jsem po tom, ale nic jsem nezjistil. Najednou tady prostě byla,“ říká ředitel nemocnice Igor Kalix. Podle něj se „nálezce“ zřejmě nechtěl přiznat. Jisté je jen to, že kniha už zase slouží svému účelu.
Kdo si udělá čas a prolistuje ji, uvidí zajímavé věci. Velmi často si ale nepočte. A to nejen kvůli nečitelnému rukopisu pisatelů.
Azbukou na stránkách knihy přeje hned několikrát jeden z osvoboditelů Kyjova. Německy se zapsali soudruzi z NDR. Jakým jazykem psali odboráři z Alžíru, by musel určit nejspíše nějaký lingvista. Nechybí ani pochvaly od kubánské doktorky. Další zápisy prominentních hostů jsou také z Polska či Rumunska. Většinou jde o delegace, které nemocnici navštívily kvůli utužování dobrých vztahů mezi zeměmi.
„Já osobně za největší kuriozitku doby před zmizením knihy považuji záznam čínské delegace psané obrázkovým písmem příznačně zvaným rozsypaný čaj,“ říká ředitel nemocnice. Mezi soudružskými pozdravy se podle něj také vyjímá text švédských senátorů.
Mnohem kurióznější jsou ale podle něj novodobé vzkazy. Už nejde o delegace. Na stránkách knihy se zvěčňují prominentní politici.
„Dočíst se lze spousty příslibů. Bohužel od těch lidí, kteří jej tam zapsali, se k nám později nic nedostalo,“ vzpomíná smutnou pravdu o politicích Kalix.
Všiml si toho i hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek, který je podepsán pod zatím posledním záznamem. Pokusil se vybočit z řady.
„Přeji kyjovské nemocnici, aby všichni politici, kteří ji navštíví, pouze neslibovali, ale aby pomohli k jejímu rozvoji. Jihomoravský kraj jako zřizovatel půjde příkladem,“ zapsal Hašek.
