Podle zákona by nalezenou věc měli předat na obecní úřad, na jehož území ji našli. Doklady, klíče či šperky proto obvykle končí na stolech starostů. Tam se ale nevejdou například toulaví psi. „Lidé za mnou často chodí, když jim vběhne cizí pes do zahrádky. Já bych ho chytala těžko. Než by přijela odchytová služba z Hodonína, je možné, že by zvíře už bylo úplně někde jinde," uvedla starostka Tvarožné Lhoty Martina Bílová.

Ta se zatím snažila situaci řešit domluvou a na místní naléhala, aby si zabezpečili ploty. Naproti tomu například v Násedlovicích nechávají psy bez domova na dvorku u obecního úřadu. Než se najde starý nebo nový majitel. Za pobyt jednoho psa v útulku by totiž musela obec platit více než tři tisíce korun měsíčně.

Kastrace

V Bukovanech vyřešili opakující se problém se zatoulanými psy kastrací. „Jedna paní měla doma deset pejsků, kteří se neustále množili a běhali po vesnici. Místní si stěžovali, proto jsme se dohodli, že u poloviny zvířat zaplatí kastraci obec a u zbytku majitelka," přiblížila bukovanská starostka Jana Šimečková.

Bílové úsměv na tváři ztuhl tehdy, když u ní v sobotu v jedenáct hodin večer zazvonila policie s tím, že si má převzít odchyceného býka. „Domů se mi tak velké zvíře nevejde a obecní chlév nemáme," vypověděla Bílová, které se nesmírně ulevilo, když se ještě té noci našel majitel. „Jinak by ho musela obec na rok ustájit a živit. Pak by býk propadl státu," doplnila starostka Tvarožné Lhoty.

Jak dále uvedla, lidé po ní vyžadují výkon funkce klidně i v neděli. Obvykle se jedná o majitele rekreačních objektů, kteří chtějí u ní doma zaplatit za popelnice. „Říkají, že přes týden nemají na chatu cestu a starosta by měl být přece k dispozici každý den," řekla Bílová.

Starostku Násedlovic, Vlastu Mokrou, místní zase žádali, aby jim po dobu, co budou na dovolené, zalévala květiny. „To jistě mezi povinnosti veřejného činitele také nepatří," upozornila Mokrá.

Jednou jí starší žena na úřad přinesla dva kameny s tím, že jí je někdo hodil do zahrádky a že ji asi nemá rád. „Musela jsem jí vysvětlit, že je možné, že kameny k ní vletěly zpod kol projíždějícího auta. Paní se uklidnila, oblázky mi tu nechala a odešla," vzpomněla s úsměvem Mokrá.

S kuriózními požadavky chodí lidé také za násedlovickou účetní Martou Bláhovou. Nejvtipnější pro ni byl případ, kdy za ní přišel muž, který tvrdil, že se právě vrátil z Belgie, zná nejvyššího představitele státu a chtěl by mu napsat dopis. „Když jsem zjistila, že příchozí má nejspíš na mysli krále, našla jsem adresu a předpokládala, že tím to pro mě končí," popsala Bláhová. Muž ji však žádal, aby celý dopis také napsala. „Nakonec mi došlo, že asi neumí číst ani psát. Na zpracování stránkového dopisu jsem opravdu čas neměla," dodala. Situaci nakonec vyřešila dvěma pohlednicemi – jedna pro krále a druhá pro královnu.

Dohady

Téměř denně se starostové menších vesnic setkávají se sousedskými spory. Nejčastěji se jedná o určení hranice pozemků nebo majitele ovoce z větve stromu, která přesahuje na sousední parcelu. „Obyvatelé chtějí, abychom za ně všechno řešili. Místo toho, aby řekli sousedovi do očí, co je trápí, chodí s problémy na úřad," řekla petrovská starostka Eva Mlýnková.

Často diskutovaným tématem je rovněž rušení nočního klidu. Potíže s příliš hlasitou akcí může vyřešit jedině policie.

BARBORA ORLICKÁ