„Při práci se hojně setkávám s tím, že lidé chtějí maurské tetování, čínské znaky nebo nějaký arabský nápis, což mi přijde líto. Žijeme totiž na jižní Moravě, která je bohatým krajem na ornamentalistiku. Naše tradice v této oblasti ale leží ladem," posteskl si Jakub Novák. Právě proto se snaží využít slovácké ornamenty při tetování. „Touto akcí chci lidi motivovat a ukázat, že naše symbolika nemusí na těle vypadat špatně. Jeden ze smyslů tetování je totiž sebeidentifikace, a je nelogické, když náš herec má maurské tetování. Navíc slovácké motivy jsou pěkně do esíčka, takže se s nimi dá na těle dobře pracovat," uvedl Novák.

Jedněmi z těch, kteří slováckou symboliku pocítili na vlastní kůži, jsou dva hudebníci Neoveské cimbálové muziky, která v sobotu při tetování hrála. „Nechali jsme se tetovat proto, že jsme Moraváci a srdcaři. Taky jsem chtěl jít příkladem, nadchla mě totiž myšlenka ukázat náš folklór tímto způsobem," prozradil houslista Rostislav Rutar. Tomu tatér na břiše vykreslil housle, folklorní prvky a lebku. „Společnými silami jsme hodiny podle tvaru těla rozvrhovali motiv," podotkl lužický houslista.

To, jak se na jeho těle postupně rýsovaly slovácké motivy, sledovala také hudebníkova přítelkyně a provozní restaurace, kde se Tetování u cimbálu uskutečnilo, Barbora Ševčíková. „Byla jsem proti tetování, mám ráda tělo čisté. Přítel po tetování toužil, tak jsem mu řekla, že je to jeho tělo. Pak ale se mnou konzultoval, co se mu líbí a nelíbí. Nejdříve se mi tetování nelíbilo, teď mu ale už přicházím na chuť," pousmála provozní.

Organizátoři akce spojili tetování nejen s hudbou, ale s přednáškami o významu folklorních motivů, ale i o vyšívání ornamentů na kroje. Moravskou lidovou keramiku z dubňanské dílny představila Lucie Kaňovská. „Zúčastnila jsem se, protože mě zajímají folklorní motivy a jejich používání. Líbí se mi nápad využít motivů, které jsou pro Slovácko původní a přirozené, pro tetování," řekla Magdaléna Rutarová, která účastníky akce seznámila s historií slováckých symbolů.

Ty sama zpracovává na krojích Zuzana Procházková– Zimková. „Myslím si, že je potřeba řemeslo i tradiční folklór dostat zpátky mezi lidi a zaujmout je, aby si některých prvků na kroji všimli. Kroj totiž už není praktický, ale je reprezentativní, což jej některým lidem vzdaluje," dodala.