Právě zkušenosti s údržbou a dodržováním pravidel pro oblékání krojů si tak chtěly ženy mezi sebou vyměnit a předat je hlavně mladým dívkám. „Když jsme je viděly na hody, jak mají kroje špatně oblečené, udělalo se nám zle," trpěla Macková s ostatními při pohledu na to, jak tradice v Hroznové Lhotě upadají. Proto se rozhodly připomenout pravidla, jak má správně hroznolhotský kroj vypadat.

Nechtěly se navíc zachovat jako jejich předchůdkyně, které prastaré techniky údržby krojů nechtěly prozrazovat a zemřely. „Já jsem se to také sama naučila, tak vy musíte také, říkávaly nám," vzpomínala Božena Světlíková, která proto nabádala mladá děvčata, aby nespoléhala na maminky, které jedno odejdou a už neporadí. „Jednotlivé součásti kroje jsou skvosty, které už dnes nikde nekoupíte, proto nic nevyhazovat," kladla ženám také na srdce.

Jak má správně vypadat slavnostní kroj, ve kterém dívky chodily do kostela na hody, ale i na svatbu, předváděla při oblékání vnučky Ludmila Špirudová. „Co vím, každému řeknu, neponesu si to do hrobu," řekla a dávala si pozor, aby na nic při strojení nezapomněla. To je totiž opravdu o detailech.

„Nejdůležitější je děvčicu do kroje pořádně zatáhnout, jinak se jí celý rozhodí. Také poslední šířka musí být stejně dlouhá jako fjertůšek i fjertoch vzadu. Ten musí být rovný, ne dokulata," upozornila Špirudová, že spodnička nesmí vyčuhovat zpod vrchní ozdobné sukně ani z její zadní ozdoby. „Také vlasy musí být vždy schované pod šatkou. Žádné náušnice a hodinky," přidala Macková. „A žádné líčení," doplnila ji Špirudová. Ta obléká do kroje šest vnuček. Všechny zkušenosti, které získala od maminky, teď předává nejstarší Janě. „Ta bude má následovnice," mohla říct s úlevou.

Pantla na buchtičku

Hroznolhotský slavnostní kroj vyniká dlouhou mašlí – pantlí na sukni, která se váže „na buchtičku", a hlavně velkými rukávci. Tyto baně už dnes podle Špirudové nikdo nešije. Také vyšívaná plachta, kterou babička Janu na závěr ovinula, je velmi vzácná.

Než se ženy podívaly na oblékání starého kroje, promítly si film o praní, škrobení a žehlení krojů. Mohly tak obkoukat recepty na správný škrob a techniky škrobení při žehlení krojů za sucha, jaké používaly staré babičky. „Vždycky mamku lituji, jak se u žehlení natrápí. Není to na škodu znát," reagovala na film i zkušenosti, které si odnesla z besedy, dvaatřicetiletá Martina Falešníková.

Pro starý kroj, jenž se podle obrazů Joži Uprky nosil na konci devatenáctého století, je specifická už velmi vzácná sukně s kytkami, které ve Lhotě říkají pruhokvět. „Žehlit rukávce je dílo. Před praním vždy odpářu vyšívání, aby nevybledlo," předala Božena Světlíková ostatním jednoduchou vychytávku od maminky. „Starý kroj je mnohem jednodušší, pohodlnější a lépe se obléká i udržuje," upozornila. Právě v tomto kroji také osmičlenný ženský soubor vystupuje. Letos slaví patnácté výročí a za sebou už má na sto vystoupení. K oslavám bude patřit nejen dubnová osmá přehlídka ženských sborů, ale kvůli nim uspořádaly ženy i besedu o krojích, ve kterých chtějí pokračovat a věnovat se třeba krojům chlapeckým.