Se svým koníčkem se setkala sice už jako malá holka, ale naplno se mu začala věnovat až v penzi od roku 2002. „Rodiče byli tkalci, takže jsem měla vzpomínky už z dětství a o řemesle se u nás pořád mluvilo. Když jsem šla do důchodu, tak jsem měla najednou čas. Začala jsem se tedy vlnou zabývat podrobněji. Sbírala jsem zkušenosti od lidí, kteří už o způsobu zpracování něco věděli. Chodila jsem do kurzů a měla jsem kamarádku, která napsala o tkaní knihu. Hlavně mě to bavilo a zajímalo," řekla Novotná.

Její profesní kariéra ji ale k práci s vlnou příliš nenasměřovala. Budoucí mistryně rukodělné výroby totiž absolvovala gymnázium, studovala matematicko-fyzikální fakultu a nakonec knihovnickou školu. Jako knihovnice po listopadu 1989 skončila a přešla k cestovní kanceláři. Následně se stala ředitelkou hotelu ve Strážnici, poté v Tatranské Lomnici. „V Tatrách, kde je řemeslo ještě živé, jsem se seznámila s maminkou jednoho mého zaměstnance a za ní jsem chodila na zvědy," připomněla návrat k řemeslu předků tehdejší ředitelka hotelu.

S předením se ale setkala mnohem dříve, před více než šedesáti lety. „Bydleli jsme v Liberci v jednom domě s neodsunutými Němci. Když jsem měla asi čtyři roky, tak jsem viděla kolovrátek u jedné staré Němky. Strašně mě fascinoval. Dlouho jsem se dívala, jak se točí," přiblížila zážitek z dětských let Novotná. Na začátku nového tisíciletí se před ní objevilo v oboru zpracování ovčí vlny obrovské pole působnosti. Předení i tkaní se totiž věnovalo jen minimum lidí.

Zato sehnat materiál podle ní není příliš obtížné. „Vlna z oveček se v podstatě nezužitkovává, někde ji dokonce pálí. Měla by ale být ze speciálního plemene. U těch, které jsou na maso, totiž vlna kouše, škrábe a je hrubá," přiblížila své zkušenosti přadlena. Vlnu nejčastěji bere z Vacenovic a Dubňan.

Poté, co si materiál přiveze, začne kolotoč prací. „Nejdřív musím vlnu vytřídit, pak vybrat mechanické nečistoty, jako je sláma, seno, broučci či dřívka. Teprve pak ji mohu postupně namáčet, asi tak v sedmi vodách. Následně ji peru s pracím prostředkem. Několikrát se máchá," popsala postup Novotná. Následuje sušení ve vzdušném pytli, který se musí obracet. „Pak se vlna ručně rozcuchá, učeše a poté mohu teprve příst," doplnila. Zpracování kilogramu vlny zhruba na jeden dámský svetr jí trvá asi sedmnáct hodin. „To není jen koníček, je to kobyla," pousmála se bývalá šéfka hotelu a knihovnice.

Ta se stále účastní předváděcích akcí ve školách, muzeích a na řemeslných trzích u nás i v cizině. A kolovrátek se už zamlouvá i jejím vnučkám. „Nejstarší má tři roky, takže se jim zatím líbí, že se točí," dodala Novotná.