Je to sedmdesát let, kdy tady odbojář Jaroslav Vetejška zastřelil příslušníka StB Aloise Dyčku. Událost rozjela vlnu zatýkání a začala při ní například kariéra komunistické prokurátorky Ludmily Brožové Polednové, jež poté působila i v případu Milady Horákové.

Dům, v němž Dyčka bydlel a před nímž také zemřel, už tady nestojí. S výstavbou sídliště zmizela celá jedna strana ulice. Dnes místo nich déšť dopadá na kapoty zaparkovaných aut a rozvodnu energetické sítě. Naproti přes silnici ale rodinné domy zůstávají. V jednom z nich žije Petr Vaculovič, jehož rodině domek patří od roku 1945. „Všichni si Dyčkovi pamatují jako hodně uzavřenou rodinu, která se s nikým moc nebavila. To je to jediné, co jsem zjistil,“ říká muž.

Výměna obyvatel

O osudném večeru čtvrtého ledna padesátého roku ví pouze z vyprávění a dobových dokumentů. Z jeho příbuzných o té chvíli před ním nikdo nemluvil. Podobně jsou na tom i další lidé z Výstavní ulice. Obyvatelé zdejších domácností se už dávno vyměnili.

Faktem ovšem zůstává, že Vetejškova akce s tragickým vyvrcholením je v Hodoníně jedním z nejvýraznějších odbojových činů poválečné historie.

„Nevnímám ho jako teroristu, ale ani jako hrdinu. Šlo spíše o mladickou nerozvážnost, která neměla žádný výsledný efekt a hlavně ohrozila spoustu dalších lidí,“ vypráví ředitelka Masarykova muzea v Hodoníně Irena Chovančíková.

Náročné období

Z rodiny zůstává Vetejška po válce pouze s matkou, která ve městě udržuje živnost. S nástupem komunistů k moci však drobní podnikatelé zažívají velmi náročné období. „Jeho maminka to měla hodně těžké, byla to solidní žena,“ poznamenává Chovančíková.

Vetejška se režimu protiví opakovaně. Dezertuje z vojny a za pomoci dolnobojanovických přátel se dostává do Rakouska, kde se spojí s francouzskou tajnou službou. Po návratu do Československa jí má dodávat informace jako takzvaný agent-chodec.

Osudným se mu stává kontakt se strážcem totalitní moci Aloisem Dyčkou, na kterého ještě s jedním mladíkem čeká večer ve Výstavní ulici. Někteří pamětníci budou později vyprávět o tom, že cílem bylo Dyčku unést a předat jej soudu na západě. Místo toho se však ozve střelba, při které Dyčka umírá a Vetejškovi zůstává náboj v čelisti. Při bolestivém ošetřování v Dolních Bojanovicích omdlí.

„Neměl jsem žádné umrtvovací prostředky. Do úst jsem mu dal kapesník, do které se měl zakousnout. Omdlel po prvním říznutí, což bylo dobře. Nožem to nešlo, nejpraktičtější byl šroubováček. Tím jsem to vypáčil,“ vzpomíná v dokumentu České televize, Pomsta, Pavel Hubačka – tehdejší odbojář ze skupiny v Dolních Bojanovicích.

Tajná bezpečnost spouští vlnu zatýkání a brutálních výslechů. V následném soudním procesu, který se koná v Hodoníně, padají mnohaleté tresty vězení a jeden rozsudek smrti.

Vyslechne si ho Jaroslav Vetejška.

Umírá šestého září 1950.

Justiční zločiny

Jednou z žalobkyň byla Ludmila Brožová Polednová, jejíž řeč se na zvukovém záznamu dochovala dodnes. Na konci minulého desetiletí byla kvůli podílu na justičních zločinech odsouzená k pobytu ve vězení. Zemřela v roce 2015.

Proč se cílem stal zrovna Alois Dyčka, není zcela zřejmé. Jeho osobní spis byl skartován.