Byl skvělým cimbalistou. Byly časy, kdy muzikanti věhlasné ostravské cimbálové muziky Technik velmi rádi zajížděli pravidelně na jižní Moravu. Jejich cesta vedla do Mistřína k spřátelené muzikantské rodině Varmužových. Obvykle tomu bylo v čase nových vín, při jejichž objevování a ochutnávání rozvíjeli členové Techniku neopakovatelné muzikantské i lidské přátelství s místními hudci.
S neobvyklým nadhledem a s výraznou schopností vyjádřit se vždy stručně a jasně k meritu projednávané věci zasedal ve programové radě Mezinárodního festivalu ve Strážnici. Jeho nesmlouvavé, neomylné a zásadní postoje uznával a přijímal každý, kolegové a fundovaní odborníci i řadoví členové rady. Přinášel nové podněty, neotřelé programové typy i realizaci samotných pořadů. Byl autoritou, která nediktovala, ale důraznou argumentací přesvědčovala.
Z cesty obhajování kvalit ryzího folkloru neustoupil ani v pozici redaktora folklorního vysílání z Ostravy. V terénu dovedl objevit a pak vytáhnout folklorní hudební nebo pěvecký poklad, umně jej přetavit, přitom neznehodnotit jeho kvalitu a pomocí rozhlasových vln ji poskytnout jako živou vodu svým přátelům. Měl neobyčejně široký rozhled a znalosti z mnoha oborů, uměl spojovat příklady téměř nemožné, o to však přitažlivější. Měl velké životní zkušenosti a to vše dovedl často a svým způsobem příznačně a vhodně využít k tvorbě svých pořadů i k podpoře argumentů.
Pro všechny tyto své kvality byl uznávaný. Nepotřeboval toleranci ke svým, někdy břitkým, trefným a účinným oznamům, jimiž dle potřeby častoval i své blízké přátele a spolupracovníky. Usoudil-li, že je jich třeba, nešetřil jimi – ku prospěchu věci – nikdy!
Výrazná osobnost moravského folkloru, hudebník, hudební redaktor, upravovatel, skladatel, hudební dramaturg a režisér, organizátor a autor pořadů, poradce souborů Jan Rokyta (1938 Vizovice – 2012 Ostrava) byl chodící encyklopedie znalostí. Šéfredaktor vysílání ostravského studia Českého rozhlasu Richard Piskala k jeho osobnosti uvedl: „Je to těžká ztráta. Smrt Jana Rokyty nás zasáhla. Další taková hudební a folklorní osobnost u nás už není. Mnozí dnes tuto ztrátu asi ani nedokážou docenit. Co měl v hlavě, bohužel odešlo s ním. Jasné ale je, že nebýt Rokyty, hudební folklor by dnes nebyl na takové úrovni. Rokyta byl pojem. Kapely cepoval k dokonalosti. Každá muzika si u něj ve studiu chtěla zahrát," zakončil svou vzpomínku na bývalého kolegu.
Jan Rokyta vytvořil stovky rozhlasových a televizních pořadů o lidové písni. Byl pojmem festivalu ve Strážnici, ale i dalších domácích i mezinárodních přehlídek lidového umění.
Hudebník a dirigent Karel Bria na svého někdejšího rozhlasového spolupracovníka, s nímž svého času sdílel kancelář, vzpomíná: „Jan Rokyta shromáždil pro ostravský rozhlas doslova pokladnici folkloru. Byl člověkem hudebně vzdělaným a sečtělým. Měl radost ze svých dvou synů, kteří se hudebně potatili, a vážil si své obětavé manželky. V Janu Rokytovi odešla velká umělecká osobnost a česká kultura utrpěla nenahraditelnou ztrátu. Je nám z toho velmi smutno…"
V Janu Rokytovi odešel výborný hráč na cimbál a instrumentalista, který ovládal také hru na tympanon, varhany, křivý roh, zobcovou flétnu a bicí.
Odešel hudební aranžér, folklorista, etnograf a skvělý vypravěč. V jednom rozhovoru se vyznal: „Rozhlas je nelítostné zrcadlo, které ti v každém okamžiku řekne, co už umíš a co zatím ještě ne. Je to podle mě instituce, která nedokáže udělat ze špatného dobré, ale umí udělat z dobrého lepší díky umění zvukařů a dalších lidí kolem. Rozhlas mi dal hodně a stejně tak mé muzice soubor Technik, která prolíná všechny kapitoly mého života."
FRANTIŠEK SYNEK
