Dvouletá orlice Zoja v hodonínské zoo už má partnera. Stejně starého samce získala od soukromého chovatele z Vracova. Jeho samotný převoz se obešel bez jakýchkoli problémů.

„Sokolník cvičil orla do posledního dne, takže se nechal vzít na ruku a zcela klidný byl i po příjezdu do zoo,” řekl zootechnik Jiří Ingr, který coby zkušený sokolník má ptačí expozice v zoo na starosti.

Aby se alespoň částečně adaptoval a obhlédl si nové prostředí, umístil Ingr dravce nejdříve na posed a teprve poté ho vpustil do připravené velké voliéry po sovicích sněžních, jimž byla vytvořena nová expozice při vstupu do zoo.

Ani tam orlí samec nejevil žádné známky nervozity. Naopak, okamžitě se vrhnul na pohoštění, které v podobě patnácti kuřátek dostal na uvítanou, a s chutí se jimi pohostil. „Byl zcela klidný. Ne tak ovšem jeho sousedé, jimiž jsou výři velcí a puštíci bradatí. Ti se orla, jehož považovali za vetřelce, snažili všemožně zastrašit. Čepýřili se, roztahovali svá křídla, klapali zobáky a syčeli. Teprve když zjistili, že příchozí pro ně není nebezpečný, tak se zklidnili,” řekl chovatel Boris Skenderov.

Svou nevěstu Zoju ale prozatím bezejmenný samec hned tak neuvidí. Ve voliéře, jež svým vybavením – velkou hnízdní plošinou a silnými bidly – plně odpovídá požadavkům orla skalního, se totiž musí nejdřív zabydlet natolik, aby se tam cítil pánem.

Navíc v den, kdy dojde ke spojení jedinců, musí být oba překrmeni, aby se při podávání stravy vzájemně nenapadali. „Samice do voliéry musí přijít coby do neznáma. Pokud by byla ve voliéře nejdříve ona, hrozilo by nebezpečí, že by samce v rámci hájení svého teritoria mohla napadnout, v krajním případě i zabít. U dravců obecně jsou samice vždy o třetinu mohutnější než jejich protějšky,” vysvětlil Jiří Ingr.

I tak podle něj chovatelé musí počátky nového soužití bedlivě sledovat a v případně jen náznaku nějakých půtek je od sebe ihned oddělit.

Také na případné odchovy si zoo bude muset nějaký čas počkat. Orli totiž dospívají v pěti, šesti letech, takže nový dvouletý pár má ještě tři až čtyři roky čas. „Případná mláďata pak zoo plánuje vyměnit za jiné druhy orla. Další možností je eventuální zapojení do reintrodukčního programu orla skalního,“ doplnil zoolog Jaroslav Hyjánek.

Orel skalní, který bude mít samostatnou voliéru, není jediným dravcem v hodonínské zoo. Návštěvníci tam najdou i káně lesní a nejznámější druhy sov. Ty tvoří expozici sokolnictví, která v zoo vznikla v roce 2009.

Chloubou sokolníka a zootechnika Ingra je nyní i trojice puštíků – bradatého, bělavého a obecného, kteří mají rovněž samostatné expozice. „Máme vlastně všechny druhy puštíka, které žijí v Evropě,“ libuje si Jiří Ingr.

BOHUNA MIKULICOVÁ