„Jednání vypadají velmi nadějně. Čekáme ještě na oficiální schválení od ministerstva obrany," uvedl starosta Vlkoše Jiří Flora, který má aktuálně za sebou jednání s představiteli Vojenského historického ústavu.
Vlkošští zastupitelé na posledním zasedání už řešili i konkrétní místo či vzhled případného památníku. Pietní místo by bylo věnováno nejen generálovi, ale i vzpomínce na padlé z II. světové války. Náhrobek bude pravděpodobně na hřbitově před márnicí.
Pokud se neobjeví neočekávané komplikace, je známý i termín, kdy k uložení generálových ostatků ve Vlkoši dojde: 2. září v den Ingrových narozenin.
Roky trvalo jen to, aby se podařilo dostat ostatky z Francie, kde generál zemřel. Snažil se o to nejprve jeho syn, kvůli jeho vážné nemoci pokračoval v těchto snahách Vojenský historický ústav v Praze, kterému se to také podařilo. Při tom ale padlo i rozhodnutí o jejich umístění v Praze. „Osobnost generála Ingra zdaleka přesahuje hranice regionu," připomněl při té příležitosti zástupce ředitele pražského Vojenského historického ústavu Eduard Stehlík. Mělo se jen čekat, až bude památník na Vítkově opravený.
S tím se ale nesmířil neunávný propagátor osobnosti generála Ingra Petr Něnička, který založil a provozuje ve Vlkoši vojenské muzeum. Když zaregistroval, že na Vítkově je už nějakou dobu vše po opravách a s ostatky generála se nic nového neděje, inicioval nová jednání. Apeloval v této věci dokonce na současného ministra obrany Alexandra Vondru, když před časem Vlkoš navštívil.
„Měli bychom vycházet z toho, že už před lety syn generála Jiří usiloval o převezení ostatků z Francie do České republiky. Podle jeho slov chtěl být generál pochován doma. Požadavek zněl také tak, že uložení ostatků má být důstojné. Ve Vlkoši je navíc rodinná hrobka Ingrů," uvedl Něnička, který už před pár lety argumentoval tím, že na Vítkově by byl hrob generála jedním z mnoha, ale ve Vlkoši se mu může dostat zasloužené pozornosti.
Jan Sergěj Ingr se narodil 2. 9. 1894. V červnu devětatřicátého roku odešel do exilu. Stal se kromě jiného ministrem národní obrany exilové vlády Edvarda Beneše. V září 1944 opustil ministerské křeslo a stal se hlavním velitelem československé branné moci. Bohužel byl trnem v oku komunistům. Měsíc před koncem války byl na nátlak SSSR zbaven funkce. Dokonce byl nařčen z velezrady.
V letech 1947–1948 byl československým velvyslancem v Nizozemí. Po komunistickém puči odešel do exilu podruhé. V Československu jej degradovali na vojína a zbavili vyznamenání. Ingr se přesto alespoň angažoval v rádiu Svobodná Evropa a různých československých zahraničních spolcích. Zemřel 17. 6. 1956 v Paříži.
