Vyhrál Milan Polián z Olomouce. „Přiznám se, že jsem měl jiný typ na vítěze, ale s výslednou podobou jsem se ztotožnil, a už si na tomto místě nedovedu představit nic jiného,“ uvedl hlavní z iniciátorů výstavby památníku Josef Kouřil.

Ve stálé expozici muzea je k vidění okolo sedmdesáti exponátů. Autory výstavy je Radka Janáková a Václav Polián. „Tato práce pro nás byla velmi těžká, protože jsme generace, která nic takového nezažila. To co vězni vytvořili má v sobě tolik síly a energie, že stojí za to muzeum navštívit,“ láká k návštěvě autorVáclav Polián.

Starosta obce Svatobořice-Mistřín Miroslav Veselý poděkoval všem, kdo se na výstavbě památníku podíleli. „ Ať je toto místo mementem na dobu války a útisku a také místem usmíření mezi vězni a vězniteli,“ vyslovil přání Veselý.

Tato akce je mimořádná jak pro autory, pro původce nápadu, také obyvatele Svatobořic-Mistřína a všech okolních obcí a především pro ty, co byli v táboře vězněni. „ Byl to úžasný emotivní zážitek, všichni ze Svatobořic jsou s táborem nějak spojeni. Tento vztah se přenáší na další generace, proto je účast tak velká,“ myslí si místostarosta obce Svatobořice-Mistřín Libuše Jedovnická, jejíž babička sem také lidem tajně nosila jídlo.

Jedním z pěti zúčastněných dětí žijících v táboře byla i Alena Staňková. Ta zavzpomínala na to, jak byli její rodiče popraveni a na život v táborech v Praze a ve Svatobořicích. „Kamarád mého tatínka říkal, že někdo proti tomu musí něco udělat. My byli na jednu stranu hrdí, že to dělali. Na druhou stranu nás mrzí, že jsme přišli o rodiče,“ posteskla si Staňková.

Mimo jiné řekla, že občané Svatobořic pro děti vždy na Vánoce připravili dobroty a hračky. „Nejvíce mě mrzí, že jsme na toto místo museli čekat dlouhých pětasedmdesát let,“ uzavřela Staňková.

Dcery vězně Josefa Holečka přijeli do Svatobořic až z Podkrkonoší. Bratr jejich otce byl pilotem v Anglii, proto byli otec i babička Františka Holečková vězněni. Jako děti jezdily z Podkrkonoší s maminkou vlakem a celou cestu nemohli promluvit. „Jezdíme sem poděkovat místním, máme zde spoustu dobrých známých, kteří rodičům pomohli,“ sdělila mladší ze sester, jež si nepřály uvést jména.

Josef Kouřil před třemi lety koupil část areálu bývalého tábora, který byl ve velmi špatném stavu, za účelem vybudování průmyslové zóny. Rozhodl se ale, že část pozemku využije k vybudování památníku. S nápadem oslovil zastupitelstvo a společně začali pracovat na jeho vybudování.

Obec si vzala na starost venkovní prostory a Kouřil parkoviště, muzeum a interiéry. „ Před deseti lety jsem se rozhodl, že už budu dělat jenom netradiční věci, které mě budou bavit a budou sloužit lidem. Souvisí to také s věkem, já už jsem ve svých vlastních potřebách dosáhl stropu,“ vysvětlil potřebu pomáhat lidem Kouřil.

Ten také uvedl, že od pondělí začíná pracovat na dvou nových projektech. A slíbil, že kdo přijde osmadvacátého září příštího roku na Bukovanský mlýn, tak uvidí první kostku toho, co bude vybudováno, a bude to v naší republice unikát.

Finančně se na projektu podílel kraj, obec a Kouřil. Jeho hodnota je necelých sedm milionů korun.

Slavnostní zahájení doprovodil koncert posádkové hudby. Věnce u památníku položili i zástupci Itálie, Ruska, Polska, Německa, jejichž občané zde byli vězněni. Slavnostního otevření se zúčastnil také hejtman Jihomoravského kraje Bohumil Šimek, premiér vlády Bohuslav Sobotka, zástupci obcí Svatobořice-Mistřín, Kyjov a mnoho dalších. Herec Vladimír Doskočil recitoval báseň Svatobořická modlitba.

Za celou dobu intervence táborem prošlo okolo tři a půl tisíce lidí. Byl velmi rozsáhlý. Na více než šesti hektarech půdy bylo přes šestačtyřicet budov.