„Po čase musím nechat vypěstované papriky zhodnotit, jestli mají pořád stanovené vlastnosti. Přihlíží se k asi pětadvaceti kritériím. Majka a Bajka mají teď registraci na dalších deset let,“ uvádí brzy pětašedesátiletý pěstitel, kterého zahrádkáři dobře znají z mnoha účastí v televizních pořadech Přemka Podlahy.

S letošní úrodou je opět maximálně spokojen. Další zvětšování plodů už by si ale nepřál. Přineslo by jen více komplikací. Už teď musí používat různé zlepšovací postupy. Osvědčil se mu například systém dvou sousedních řádků, podél kterých natahuje na kovové kolíky svařovací drát, na něž uvazuje provázkem každou sazenici.

„Zrovna když byl teď Slovácký rok, denně svítilo ostré slunce. Papriky začaly nabírat velikost tak, že jsem zdálky slyšel praskání keříků. Neměl jsem je přivázané. Během dvou dnů jsem musel natlouct tisíc kůlů pětikilovým kladivem a s manželkou to rychle upevnit,“ připomíná letošní zkušenost.

Velké a tlusté jsou plody podle jeho slov hlavně proto, že jsou vzorně opylované. To byly letos proto, že při dlouhé rekonvalescenci se opylování věnoval víc než poctivě. To mu umožnila paradoxně jedna nepříjemnost – nemoc průdušek. Jak říká, měl při rekonvalescenci spoustu času, tak chodil třepat keříky.

„Jestli má být člověk při pěstování úspěšný, musí vědět, jak příroda funguje. Musí ji umět pozorovat,“ odtajňuje základy svého úspěchu. Pochází z rodu, ve kterém je mnoho úspěšných zahradníků. Když se až jako třicátník vydal v jejich šlépějích, nespokojil se jen se studiem teorie.

Jako vystudovaný fyzik spoléhal především na zkušenosti a pokusy. Brzy přestal papriky pěstovat jako samotné keříky, přestože to literatura doporučovala. Tehdy začal se zmíněným systémem dvojřádků. U sadařů v Žádovicích se zase inspiroval pro boj s plísní. Začal stříkat plody chloridem vápníku, který vytvořil ochranný mikrofilm.

Rad má po ruce bezpočet. Některým zahrádkáři ani nevěří. On je má ale vyzkoušené a věří jim. Díky tomu může pak sklízet i tři kilogramy paprik z jednoho keříku. Postupy ale musí používat variabilně podle toho, jaké je počasí a co předpovídají meteorologové.

„Když je pod mrakem, roste keř. Když je polojasno, rostou plody i keř. Když se začne opírat sluníčko, je to pro rostlinu pokyn k plození. Musí být ale v té době dostatečně silná,“ vysvětluje.

Keříky vysazuje v různých obdobích i proto, aby měl po celou sezonu po ruce výstavní kusy, a samozřejmě pro Přemka Podlahu, kdyby ho zase pozval do receptáře. Všude se pak svými zkušenostmi netají.

„To už jsou tisíce lidí, které jsem školil. Na výstavách jsem kolikrát mluvil bez přestávky celý den. Pořád kolem mě stály desítky lidí a poslouchaly. Za ty roky by to bylo více než třicet tisíc lidí,“ uvádí Meisl.