Díky svým rekordům se setkal s lidmi, ke kterým by se za normálních okolností nemohl ani přiblížit. Podal si ruku s prezidentem Klausem či políbil prsten papežovi. Dušan Petřvalský s agenturou Dobrý den spolupracuje a na svědomí má hned několik zápisů v knize českých rekordů. Všechny jsou spjaty s jízdou na kole poháněném ručně, je totiž paraplegik a pohybuje se na vozíčku.

Co bylo ve vašem případě impulsem, který vás dostal k překonávání rekordů?

Asi snaha se po úraze, který mě dostal na vozík, znovu začlenit do společnosti. Měl jsem najednou hodně času. Těžko se to popisuje, ale sportoval jsem hodně i dříve, takže to bylo přirozené. Vždy jsem navíc tíhl k individuálním sportům.

A první pokus o větší výkon se zrodil z čeho?

Chtěl jsem s děvčaty z rehabilitačního centra vyrazit na kole do Frýdku–Místku, kde bylo rehabilitační centrum. To je v podstatě cesta napříč republikou. Pak to začalo být zajímavé. Vymysleli jsme cestu do Říma a sehnali sponzora. Podařilo se nám vyřídit audienci u Jana Pavla II. Pak už začala spolupráce s agenturou Dobrý den a přišly další rekordy v jízdě na kole jako jízda na výstavišti, kde jsem šlapal tři dny osm hodin denně nebo jízda kolem České republiky.

Setkání s papežem bylo asi silným zážitkem. Jak vzpomínáte na audienci ?

To byla nepopsatelná atmosféra. Desetitisíce lidí na náměstí a nás, pár desítek, kteří jsme mohli až k němu. Vyhlásili mé jméno a v davu začaly mávat české vlajky. Jan Pavel II. mi pak krkolomnou polsko-češtinou řekl, ať sportuji dále, políbil jsem prsten a bylo to. Ten zážitek už mi nikdy nikdo nevezme.

Jakou rychlost jste schopný na svém stroji vyvinout?

Při jízdě do Říma jsem měl průměrnou rychlost dvaadvacet kilometrů za hodinu. Nejvíce jsem ale z kopce jel více než osmdesátkou.

Plánujete další rekordy?

Teď máme malá dvojčata a stavíme dům, takže nezbývá tolik času, ale až se nastěhujeme, bude to lepší. Určitě se zase pustím do většího sportování.