I tato doba kamenná podle něj pomalu mění svou tvář 
s rozmachem letecké dopravy. „Dodnes se do údolí Baliem jinak než letadlem nikdo nedostane, cesty končí kousek za městem," tvrdí.

Osmadvacetiletý letec má hluboké rodinné kořeny na Hodonínsku. Pradědeček byl 
z Tasova, dědeček Jaroslav Pavlica pochází z Veselí nad Moravou a dodnes bydlí s manželkou v Moravském Písku, tatínek je z Těmic a maminka z Uherského Ostrohu. „Kdysi dávno chtěl jsem létat, vidět ráno slunce svítat, dříve než ho spatří ostatní. Chtěl jsem být princem, který hledá Modrou Zem, kde tají pouště, hoří sníh," pobrukoval si v dětství pod peřinou Malý slovácký princ Jakub.

A svůj sen o hrdinovi 
z „knížky, kterou Saint-Exupéry napsal s úsměvem, co byla hvězdou nocí klukovských", si splnil. Vystudoval a stal se letcem. Na českém nebi ale nebylo pro slováckého pilota místo, a tak se vydal do jihoafrického Johannesburgu. Ani ve městě zlata nepomohlo, že „kdysi dávno znal jsem kouzlo, kterým nebe na zem sklouzlo, vždycky když jsem šťastný usínal".

Nakonec se však Fantovi sny z pohádkové knížky pro dospělé splnily. Létá s cessnou nad Asií a osmnáctého listopadu dorazil na svých cestách k lidu kmene Dani.

Vstupní brána do onoho zvláštního světa, město Wamena, znamená „město prasat". „Prase je tam součástí rodiny a jeho hodnota je astronomická. Přes vysokou nadmořskou výšku jsou páni odění jen do vysušené dýně protáhlého tvaru, dámy mívají sukni a tašku síťovku, kterou nosí přes hlavu a padá jim přes ramena na záda. Nosí v ní zeleninu, sladké brambory, selátka i děti," popisuje velvyslanec Slovácka svět, v němž čas měří východ a západ slunce a ženy s dětmi a muži bydlí zvlášť. Důvěrně se scházejí kvůli početí nového života.

Všechno pečlivě zvažuje rada starších v čele s náčelníkem kmene. „Dobré vztahy jsme stvrdili výměnou tradičních oděvů. Koteku vlastnoručně vypěstoval, vysušil a upravil do nositelného tvaru zástupce kmene a dnes již můj dobrý přítel jménem Wameak, neboli Malé Prase. Wam znamená prase, eak rovná se malé. Slovácký kroj mi s péčí ušily šikovné ženy z věhlasné dílny Tradice Slovácka v Blatničce," dodal muž, pro nějž „svět byl víc než sálem a já jsem zaspal málem chvíli, kdy byl jsem dospělý. Chtěl jsem být princem, který našel růži svou, co vždycky poví, kdo je lhář". Kluk, který jakoby vystoupil z textu písně Pavla Žáka o „knížce, kterou Saint-Exupéry napsal s úsměvem, 
z očí maličkých princů čtu si rád".