Region, který měl ještě na přelomu devatenáctého a dvacátého století téměř deset pivovarů, má nyní jen dva minipivovary. Ty bojují v konkurenci velkopivovarů různými zbraněmi. „Čistou“ technologií nebo také prapodivnými příchutěmi.

„Višňové či malinové pivo si vyžádal trh. Jsou to druhy, kterým se velké pivovary nemohou věnovat,“ řekl sládek Minipivovaru Kunc z Hodonína Jaroslav Škrabal.

Ovocná příchuť podle něj přilákala více žen. Speciální zázvorové pivo chutná zase především mužům. Pivovar vyrábí pěnivý mok jen pro vlastní potřebu a čepuje jej pouze v restauraci, která je součástí výroby. Kotle, kde se pivo vaří, jsou dokonce hned za barem.

Jen několik měsíců funguje druhý minipivovar okresu. Ten je o poznání menší než ten hodonínský a sídlí ve Bzenci pod tamním kopcem Kněží hora, jak se pivo také jmenuje.

Domácí výrobce Radomil Paták dodává pivo zatím jen sousedům a známým a do jednoho baru. Má ale vyšší ambice. Chystá se rozšířit výrobu a zvýšit kapacitu. Nové odběratele mu možná získají právě spokojení známí.

Je možné, že dalšího pivovaru se okres Hodonín ani nedočká. Kromě vysoké konkurence velkovýrobců je velkou překážkou také nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Své o tom ví Bohumil Žandovský, který v devadesátých letech koupil budovu bývalého pivovaru v Kyjově.

„Původně jsem ji kupoval, abych tam obnovil výrobu. Ta tam skončila v šedesátých letech minulého století. Ale kromě jiných problémů jsem narazil na to, že v regionu nejsou lidé, kteří mají s touto výrobou zkušenosti,“ řekl Žandovský.

Pivo vařím a piju kvůli zdraví


„Když jsem měl sedmnáct let, nehorázně jsem se opil z piva a pak jsem se ho dvacet let nenapil,“ vzpomíná dnes majitel minipivovaru Pod Kněží horou ve Bzenci Radomil Paták.

Znovu začít pít pivo mu doporučil až lékař po operaci nádoru na ledvinách.
Jelikož chtěl pít „zdravě“, začal se zajímat o výrobu. Nejprve si vařil doma jen pro svou potřebu, ale když se začali množit sousedé, kteří od něj chtěli pivo kupovat, svou činnost zlegalizoval.

„Na první ochutnání nemusí každého zaujmout. Je trochu kalnější, ale kdo se ho párkrát napije, oblíbí si ho,“ tvrdí Paták. Jeho zákazníci, kteří si kupují pivo domů, nedají na Kněžihorské pivo dopustit.

„Filtrované a pasterizované pivo, které dělají velkopivovary, je ochuzené o vitamíny a chuť i vůni. Sice zažene žízeň, ale na zdraví nepřidá. Já ho vyrábím jinak, bez filtrování a bez chemických přísad,“ říká živnostník. Pivo sice vyrábí oficiálně, ale kromě toho chodí na půl úvazku i do klasického zaměstnání.

Svůj mok označuje jako „handbeer“, protože je to podle něj skutečná ruční výroba. Zařízení má v garáži a používá jednoduché potravinářské kotle. Pracuje ale s nadšením, protože mu to prospívá na zdraví.

„Když mi objevili ten nádor, dávali mi jen třicetiprocentní naději na přežití. Už je to více než čtyři roky a pořád jsem naživu,“ směje se.
S nadsázkou svůj nápoj označuje jménem Grawitz, podle jména vědce, jenž popsal nemoc, kterou si prošel.

Radomil Paták má i plány do budoucna. Chce se vrhnout na další druhy piva. Chtěl by zkusit tmavé, které bude prý prospívat „méně vyvinutým děvčatům“.

Na konec června chystá pivovarník uspořádat vlastní pivní slavnosti v areálu bzeneckého zámku.