„Můj otec byl letecký modelář, takže mezi letadly jsem vyrůstal,“ vzpomíná na své dětství, které prožil v západočeském Chebu. Na bezmotorových kluzácích začal létat, když mu bylo devatenáct let. Životní osudy ho zavály až do Ratíškovic, kam se přestěhoval za svou ženou.

„Když jsme se měli stěhovat, hledal jsem v okolí nějaké vhodné letiště a narazil jsem na Aeroklub Kyjov,“ popsal cestu z Čech na Moravu. Náhodou našel v hangáru i letado, na kterém dřív létal v Toužimi. To se stěhovalo v rámci změn na letištích půl rok před ním.

Lubomír Motl říká, že se ve vzduchu nenudí. Let kluzákem závisí na kvalitě stoupavých vzdušných proudů. Jejich vyhledávání je velkým dobrodružstvím a je nezbytné pro dobrý let. Zkušený pilot pozná stoupavé proudy podle tvaru a barvy mraků. Sleduje mraky v okolí několika kilometrů a odhaduje kudy poletí. Nikdy neplachtí rovně, ale přizpůsobuje cestu momentální situaci. Některé stoupavé proudy vydrží jen pár minut.

Ve vzduchu může podle počasí člověk strávit jen několik desítek minut nebo taky celý den. Na záchod si přitom odskočit nemůže. Muži to prý mají jednodušší, je pro ně v letadle zbudovaný otvor, u žen už je to obtížnější.

Pilot může letět až stošedesátikilometrovou rychlostí. Dost se liší délka jednotlivých letů. „Někdy se proletím jen tak kolem letiště, jindy nalétám přes tři sta kilometrů,“ popisuje Motl. Jeho oblíbenou trasou je Kyjov – Frýdlant nad Ostravicí nebo taky Nové Mlýny pod Pálavou.

Zajímavou zkušeností je i létání s dravými ptáky. Ti totiž dobře rozpoznají stoupavé proudy. Když vyvádějí mladé, stává se někdy, že na kluzáky útočí.
Lubomír Motl se účastní i plachtařských soutěží. Říká, že let s dalšími piloty je přece jenom veselejší.