„Snažíme se o propagaci Baťova kanálu, protože je to tu opravdu nádherné. Nabízí se zde úžasné možnosti: půjčovny lodí, krásné cyklostezky, spousta hospůdek. Pro nás z hornatého kraje, je tady úžasná rovina,“ chválí vodní cestu a její okolí Petr Kocián, v jehož hlavě se myšlenka zdolat Baťův kanál zrodila. On a jeho čtyři kamarádi jsou z Východních Čech ze sportovního klubu dálkového a zimního plavání Náchod. Zbývající čtyři plavci přijeli na Moravu z Prahy, Prostějova a jeden z Brna. V devítce plavců různého věku a různých plaveckých schopností byly i čtyři ženy.

„Je to taková přátelská štafeta otužilců, kteří se rozhodli, že podniknou něco, co nikdo jiný ještě nezkusil,“ vysvětluje Kocián. Ten má vůbec rád netradiční věci, nedávno vydržel ve vaně plné ledu jednapadesát minut a zdolal tak český rekord.

Ve vodách Baťova kanálu strávila skupina přesně dvacet osm hodin a třicet šest minut. „Nejde vůbec o čas, protože po cestě nás zdržují mimochodem úžasné plavební komory. Jde o to zaplavat si a dát vědět o tomto úžasném místě. My Češi propagujeme Moravu,“ říká Kocián, jenž se o kanále dozvěděl z televize a myslí si, že spousta lidí v Čechách o něm vůbec neví. Sám má jeho historii nastudovanou.

„Chtěli jsme také vzdát hold Tomáši Baťovi,“ přidává sedmačtyřicetiletý plavec. Do vody, která měla přes den okolo dvaceti stupňů a v noci asi šestnáct, jako první 8. září v 10.20 hodin skočila Dana Zbořilová, pokořitelka kanálu La Manche. „Teď mám za sebou dva kanály, jeden anglický a jeden český. Pardon, moravský,“ směje se Zbořilová, když 9.9.2009 krátce po patnácté hodině vylézá z Baťova kanálu ve Veselí nad Moravou.

„Bez vůle by to nešlo. Horší to bylo v noci po psychické stránce – tma, studená voda a sem tam nějaký mrtvý králík ve vodě…“ hodnotí, jak se plavalo. Než štafeta připlavala do Veselí nad Moravou, namířila si to po kanále za hranice a navštívila i skalický přístav. Uplavali tak o zhruba dvacet kilometrů víc, než vodní cesta měří.

„Úplně jednoduché to zase nebylo, každý si uplaval svých devět kilometrů při střídání po čtyřech a půl hodinách. To se moc nevyspíte. Ale atmosféra byla výborná,“ říká další ze skupiny Michal Moravec z Brna. Téměř dva dny nespal ani kapitán lodi Zappa, jež plavce celou dobu doprovázela. „Nejhorší to bylo v úseku mezi Strážnicí a Petrovem. Je to tam strašně zarostlé a v noci nebylo vidět. Čtyři kilometry jsme plavali asi dvě hodiny,“ hodnotí Lukáš Habarta, jenž plavce navigoval a dával na ně pozor.

„Baťův kanál by měl žít takovými akcemi. A jde vidět, že fantazii se meze nekladou. Mohlo by se to stát tradicí i masovou záležitostí, do které by se mohli zapojit lidé z okolí nebo i celé republiky,“ soudí manažer Baťova kanálu Vojtek Bártek. A jestli se ještě někdy štafeta v Baťáku poplave. „Určitě,“ dodává Petr Kocián a jde s ostatními poznávat jižní Moravu zase z jiného místa – z vinného sklípku.