Se psaním začala Simona Fraňková už na základní škole. Od té doby zkusila řadu soutěží a před dvěma lety zamířila na mistrovství světa do Paříže. Z více než šesti set zúčastněných obsadila dvaadvacátou pozici.
Kromě úspěchu si však odvezla i zajímavou zkušenost. Zúčastnila se natáčení francouzského filmu. „Před mistrovstvím jsme byli na soustředění, jehož součástí byl konkurz na písařku do filmu. A všechny nás vybrali," vzpomíná Simona Fraňková, která si tak zahrála v komediálním dramatu Populaire – Láska všemi deseti. „Film už dávali v kině, ale já jsem ho ještě neviděla. Měla jsem možnost jet se na něj podívat do pražské Lucerny, ale neměla jsem se tam jak dostat," říká studentka a zároveň herečka. „Je to příběh ženy, která se chce stát sekretářkou u ředitele. Ten jí pak navrhne, aby se zúčastnila soutěže v psaní na stroji, a my jsme tam právě jako její soupeřky. Samozřejmě to vyhraje a my jsme museli předvádět scény, že nevyhraje," popisuje Simona Fraňková.
Vzpomíná i na největší zážitek z natáčení. „Natáčeli jsme dva dny. První den jsme byli v sále a kolem byla světla. Jedno z nich začalo hořet. Protože šlo o luxusní hotel, začal zvonit alarm a taky začala téct voda. Takže bylo po natáčení. Naštěstí jsme to však druhý den stihli," vypráví studentka.
V genech psaní prý nemá. Maminka sice také psala všemi deseti, ale na soutěže nejezdila. Simona Fraňková chce své schopnosti využít i v budoucnu. „Určitě bych se ráda viděla třeba na pozici soudní zapisovatelky. Teď jsem dokonce byla i na soudě na praxi, abych omrkla, jak to všechno funguje," směje se dívka, která si od klávesnice vyrazí také často ven na kolečkových bruslích. „Sportuji ráda. A také si ráda vyrazím ven s přáteli," svěřuje se.
Psaní Simona trénuje každý den. Ne proto, že musí, ale aby byla dobrá. Do psaní na počítači ji nikdo nemusí nutit. „Opravdu mě to baví. A lidi toho samozřejmě využívají. Takže s přepisováním různých dokumentů pomáhám ve škole, ale i v rodině," říká s tím, že doma má velkou podporu. „Mamka mi vždycky fandila. Radila mi už od samého začátku, ať se při psaní nedívám na prsty," vzpomíná.
