Uplynulo pár vteřin a bylo po radosti : Jiří Paroubek komentoval ohlášenou událost bonmotem “mouřenín splnil úkol, mouřenín může jít“.
Solidního a dobré pověsti dbalého publicistu samozřejmě nepotěší, když se jeho myšlenkové kruhy naladí na stejnou vlnu s politikem, jenže co naplat, i takové věci se občas přihodí. Nezbývá tudíž než přísahat, že jsem neopisoval a to, co dnes předkládám, vzniklo v mých mozkových závitech nezávisle na předsedovi ČSSD.
Obsah a načasování momentu předání takzvané Kubiceho zprávy politikům těsně před volbami včetně „nezamýšleného úniku do médií“ představuje ovšem střet náhod zcela nepravděpodobný a věřit na jeho náhodnost může opravdu jen člověk dětinsky naivní nebo vládnoucí koalice. Ta má však pádnou omluvenku, vždyť nebýt zmíněné zprávy, kdoví jestli by ve sněmovně vysedávala v současném počtu, a tak věří tomu, čemu je výhodné věřit.
Možná bych neměl význam Kubiceho memoranda, propírající špinavé prádlo pouze jedné části politického spektra, paroubkovsky přeceňovat, ale jistou míru působení na voliče těmito obskurními informacemi zde nepochybně cítím. A policisty rozhodně nemáme na to, aby v mocenských kláních politiků přihazovali na tu či onu misku vah a ovlivňovali volební výsledek jinak, než prostým odevzdáním hlasu ve prospěch svého oblíbence.
Pozdější vývoj kauzy pochopitelně dotyčný snaživec stěží předvídal, docela určitě za loajalitu a věrnou službu očekával odpovídající odměnu nejméně na úrovni postu policejního prezidenta. Zapomněl na starou zkušenost o tom, co se stává mouřenínům poté, jakmile “učiní žádané“.
Známé přísloví nabádá Vaška, aby nechodil s pány na led, protože pán upadne a Vašek si zlomí nohu. Bohužel znalost přísloví zřejmě není mezi vysoce postavenými policisty příliš rozšířená, a tak i v popisovaném případě se nezadržitelný vzestup zasloužilých pomocníků nejspíš konat nebude.
Jedinou odměnou jim tak zůstane pár krokodýlích slz, které nad nimi z fingované vděčnosti někteří nevděční politici uroní.
