Všech deset mikulčických kostelů, které pocházejí z devátého století, objevili a prozkoumali archeologové už v padesátých a šedesátých letech. „Pro novou památkovou prezentaci se vyvyšují základy kostelů do podoby nízkých podezdívek. A v souvislosti s tím provádíme revizní a doplňkový archeologický výzkum,“ vysvětluje vedoucí detašovaného pracoviště brněnského Archeologického ústavu Akademie věd ČR Lumír Poláček.

Tým archeologů tak pod jeho vedením zkoumá plochy, které již jednou byly odhalené. „Snažíme se doplnit co nejvíce informací o jednotlivých stavbách. Musím říct, že se nám to úspěšně daří. Obnovené výzkumy přinášejí poměrně zásadní informace ke stavební podobě, vývoji, technologii a datování jednotlivých kostelů,“ řekl Poláček, který je vedoucí mikulčického výzkumu už osmnáct let.

Nyní se jeho hlavní zájem soustředí na desátý kostel, který se nachází v neopevněném podhradí mikulčického hradiště. Ten objevili jeho předchůdci již v roce 1963. „Zdá se, že by měl patřit k těm nejmladším kostelům v Mikulčicích. Mohli jej postavit až v závěrečném období Velké Moravy. Kolem kostela bylo odkryto deset hrobů, bohužel žádný neobsahoval nálezy, což jsou pro nás prostředky datování. Z prostoru kostela pocházejí jen nečetné nálezy keramiky a železných předmětů,“ upozornil archeolog. Zajímavý je nález několika mincí ze sedmnáctého století, který ukazuje, že místo bylo krátkodobě osídleno i po zániku hradiště, a to patrně v souvislosti s neklidnou dobou třicetileté války.

Desítka hrobů, které archeologové objevili kolem kostela, nejspíš nepatřila významným osobnostem tehdejší společnosti. „Nejvýznamnější hroby se nacházely většinou v bezprostřední blízkosti kostela, zejména na jeho jižní straně, vedle přístupové komunikace či kolem hlavního vchodu. Úplně nejvýznamnějším místem byl vnitřní prostor kostela,“ uvedl Poláček.

Jak Poláček dodal, v interiéru kostela byli patrně pochováváni příslušníci vládnoucího rodu a zakladatelé kostela.

Kostely podobné dispozice, které se nacházejí u Mikulčic, se stavěly po celé tehdejší západní a jižní Evropě. Desátý je ale výjimkou. Jako jediný z mikulčických kostelů má po vnějším obvodu opěrné pilíře v pravidelných rozestupech, které vytvářely na fasádě slepé arkády.

„Je typem kostela, který nacházíme v devátém století v adriatické oblasti, konkrétně v Dalmácii. Podobná stavba stála snad na bratislavském hradě, ale ta je zachovaná pouze torzovitě. Jinak ji z našeho prostředí neznáme,“ sdělil vedoucí výzkumu. Obecně panuje názor, že tento typ sakrální stavby může být dokladem křesťanské misie z adriatické oblasti.

Původní zdivo

Další zajímavostí desátého kostela je jeho zachovalost. Většinou se totiž stavby zachovaly jen v podobě vybraného zdiva, jelikož následující generace využívaly hradiště jako kamenolomu, takže bouraly zdi a vybíraly je až do základů. „Desátý kostel je výjimečný tím, že má poměrně dost původního zdiva, zejména ve dvou pilířích tribuny a v západní přístavbě,“ uvedl Poláček.

Záhadný nález se skrýval pod desátým kostelem. „Je tam starší vrstva kamenů, které tam byly záměrně uložené. Význam této konstrukce zatím nedokážeme vyložit. Vzorky odebrané na radiokarbonové datování by nám mohly ukázat stáří této vrstvy,“ doufá archeolog.

Archeologický tým nyní na desátém kostele práce dokončuje, a pokračuje na třetím kostele. Vedle toho pokračuje ve výzkumu v trati Trapíkov. „Je to prosté sídliště v nejbližším zázemí hradiště. Bylo to zemědělské nebo jiné vesnické osídlení, které se podílelo na provozu hradu zásobováním nebo zajišťováním některých služeb,“ dodal Lumír Poláček s tím, že význam tohoto výzkumu je v tom, že důkladně zkoumá sídlištní souvislosti v bezprostředním zázemí velkomoravského centra. Archeologové jej datují do druhé poloviny devátého a začátku desátého století.