Rohatečtí mu nechali tematicky volné pole působnosti. „Vycházel jsem tak z materiálů z místního muzea, jako byly krojové výšivky a také dostupné kresby od akademického malíře a rohateckého rodáka Karla Nováka. V podstatě jsem si stanovil téma Rohatec, podle toho jsem volil i barevnost,“ nastínil Kovářík.
Jedna stěna je tak v barvách praporu, který se postupně mění a vytváří jakési pozadí. „Přidal jsem pouze bílou barvu, aby nebyl tolik narušený kolorit. Do toho jsem zpracoval místní pamětihodnosti, nebo dominanty, věci či události s obcí spjaté, které mi přišly zajímavé a tradiční, jako jsou třeba pečeť, znak nebo kapličky,“ poukázal malíř.
Zohlednil zejména to, že místo využívají převážně místní. „Dělal jsem to pro jejich veřejný prostor, aby působil i reprezentativně. Doufám, že jsem se alespoň částečně trefil,“ pousmál se mladý muž, který s výmalbou podchodu začal v polovině května.
Druhou stěnu podle svých slov pojal více subjektivně. „Volil jsem barevnost modré a černé v pozadí, což se objevuje na částech kroje, tedy modré nohavice či zástěra, černá kordulka. Modrá také koresponduje částečně s první stěnou. Do toho jsem volil malby tančícího páru a šohaja v kroji, inspirované skicami Karla Nováka,“ popsal druhou část svého díla.
Do velkoformátové plochy se dostaly také rohatecké výšivky i s jejich originální barevností. „Současně jsem v některých místech beton přiznal, pro kontrast,“ podotkl Kovářík.
Při své tvůrčí práci si vyslechl řadu pozitivních ohlasů, což ho také potěšilo. „Snažím se o zkrášlení nějakého hluchého místa, v tomto případě veřejného prostoru, což je i zodpovědnost, takže mám i pochopení, když se to někomu nelíbí. Podchod je místo, kde se člověk nezdržuje, ale v podstatě jen projde či projede, i proto jsem volil jednodušší a odlehčené obrazce. Dbal jsem spíše na celek jako na dvě protilehlé zdi. Zároveň lze tento prostor vnímat jinak, člověk se může zastavit a prohlédnout si, jak může vypadat plocha syrového betonu nebo pomalovaného,“ sdělil autor s tím, že za projevenou důvěru by chtěl poděkovat především starostovi Rohatce Jarmilu Adamcovi.
Práce měla limity
Zároveň připomněl, že práce měla i určité limity, a to vzhledem k tomu jak do prostoru foukal i silný vítr, takže se podchod teprve dokončoval. „Maloval jsem spíše až odpoledne, když už dělníci měli před fajrontem a někdy i do noci nebo o víkendu. Navíc byla výhoda, že už pár dní před otevřením fungovalo noční osvětlení, což mimo jiné v podchodě budí rozdílný dojem než přes den,“ poznamenal výtvarník.
Do veřejného prostoru se výrazněji podepsal zhruba před pěti lety doma v Ratíškovicích, kdy vedení radnice předložil návrh na pomalování toalet u muzea ve vagóně. „Tehdejší starostka Anna Hubáčková mi to schválila a této důvěry si vážím. Zde jsem vyobrazil portrét dívky v ratíškovském kroji, při uvazování turečáku a barevný abstrakt v rámci plochy objektu,“ připomněl Kovářík.
Tehdy měl také samostatnou výstavu ve foyer hodonínského kina Svět, kde představil svoji volnou vlastní tvorbu na plátnech a grafikách. S barvami ve veřejném prostoru se pak přesunul do Veselí nad Moravou, kde zpracoval předložený návrh k výročí sametové revoluce od grafické designérky Kristýny Vejlupek. „Do vybarvování malby byla přizvána široká veřejnost. Šlo spíš o happeningovou událost než o malbu samotnou. Nicméně jsem to předmaloval a pak jsme to dokončili společně s Kristýnou. Malba je na zdi na sídlišti Hutník, široká je zhruba osm až deset metrů a na výšku má tři metry,“ sdělil ratíškovický umělec.
Jak dodal, spíše dostává více prostoru na zakázky pro soukromé subjekty. „Letos jsem byl osloven krom podchodu pro Rohatec i do Kyjova na Slovácký rok, kde budu malovat vlastní návrh ve městě na štít stavby typu přízemního rodinného domu během průběhu festivalu,“ dodal Kovářík.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
