„První živnostenský list jsem měl už v roce 1994. Kvůli chybějící praxi jsem ale tehdy podnikat ještě nemohl. Zaručil se za mě můj otec, který byl vyučený elektrotechnik," vzpomíná na své začátky Flajzar a dodává, že při práci nikdy dopředu neplánoval.

„Vše jsem vždy zvládl přirozenou a nenásilnou cestou," podotýká podnikatel, který kvůli své práci a koníčku upustil i od dokončení maturity. „V podstatě jsem měl svůj směr daný už od mala, proto jsem si po revoluci řekl, že se vykašlu na školu. Po vojně jsem začal pomalu krok po kroku, formou pokus omyl, budovat firmu. Bez nějakých větších plánů," říká Flajzar.

Po základní škole odešel studovat na Odborné učiliště strojů do Brna. Pokračoval i s nástavbou, ale nedokončil ji. „I dnes rozhodně doporučuji všem, kteří cítí svůj směr, aby za ním šli a neohlíželi se. Mně se to podařilo a dodnes nelituji," radí Flajzar, který už sestavil více než čtyři stovky elektronických výrobků.

Za devatenáct let tak postupně vypracoval společnost, která nyní zaměstnává dvaadvacet lidí, má samostatné oddělení vývoje, výroby a odbyt. „Dnes už mám tým odborníků a jdeme pomalu dopředu. Hlavně žádné násilí," razí heslo podnikatel, který je otcem šesti děvčat. Nejstarší už studuje vysokou školu, nejmladší jsou dvojčata a mají devět měsíců. „Jsem hrdý na to, že práci a firmu beru jako prostředek ke spokojenému žití, nikoliv jako smysl života. Proto jsem rád, že mám dost času i na rodinu," říká Flajzar a s úsměvem dodává, že v jeho šlépějích se zřejmě žádná z šesti dcer nevydá. „Já měl linii danou. U holek vidím, že budou vynikat v jiných oborech. Například v umění či v jazycích," myslí si podnikatel.