„Mezi padesátými a osmdesátými lety bylo na venkově vybudováno obrovské množství zemědělských kapacit. V současnosti pro zemědělce stačí polovina,“ říká třiašedesátiletý pedagog. Tématu venkovských brownfields se věnuje pětadvacet let.

Jihomoravský venkov rozkvétá do krásy, skvrnou však v mnoha obcích jsou i po třiceti letech polorozpadlé kravíny a areály družstev. Jak je to vůbec možné?
Mám dojem, že původně socialistické zemědělské areály přežívají ze setrvačnosti. Místní už si na jejich nevalný stav zvykli, ani to nevnímají. Kdybychom se inspirovali například od Švýcarů či Rakušanů, kteří stejnou péčí udržují vlastní nemovitosti a současně i „veřejné“ okolí, situace by již dnes vypadala poněkud jinak.

O bývalých JZD se hovoří jako o pomnících socialismu. Nakolik jsou na jižní Moravě opuštěná?
Někde slouží pár drobným živnostníkům. Když se areály nachází v blízkosti dopravních tras, častěji najdou jiné využití například pro skladování či výrobu. Zemědělci po transformaci využívali staré areály, nic nebudovali. Zhruba dvacet let po revoluci to ještě stačilo, ale všechno stárne. Změnily se technologie. Původní prasečáky, teletníky a kravíny už nevyhovují. Bohužel místo aby nové postavili namísto původních, vyberou si zelenou louku.

Neměli by?
Je důležité, aby se zbytečně nezabíraly další volné pozemky v obcích. Raději se zlikviduje ten vřed, jak říkám vesnickým brownfields. Když se podíváte na letecké snímky, uvědomíte si, jak moc prostoru tyto areály zabírají. Někdy i třetinu rozlohy vesnice.

Poptávka po pozemcích u nás stoupá. Příklady z poslední doby ukazují, že snahy o využití bývalých areálů JZD jsou. Na čem to obvykle ztroskotá?
Základním problémem je rozdělení areálu mezi více majitelů. Málokomu se po roce 1989 podařilo dohodnout se na vypořádání. Často budovy vlastní zemědělské družstvo, ale pozemky pod nimi jsou stále v majetku původních zemědělců, respektive jejich dědiců. Příkladem toho jsou Němčičky na Břeclavsku, kde jsme se studenty pracovali na studii. Mají snahu areál zrevitalizovat a přední část proměnit na moderní vinařství, kterému se tamní zemědělské družstvo převážně věnuje.

Kontaminace stavení

S vysokoškoláky z brněnské techniky máte za sebou zhruba pět let prací na studiích možného využití konkrétních venkovských brownfields. Dá se z polorozpadlých budov vůbec něco zachovat?
Ne vše se nutně musí zbourat. Při svých toulkách jižní Moravou jsem v Bukovanech na Hodonínsku objevil téměř opuštěný areál bývalého JZD. Kontaktoval jsem vedení obce, že bychom udělali studii. Měli zájem areál převzít od soukromníků. V návrzích jsme zachovali jedinou budovu – kravín z padesátých let. Sloužil k ustájení sta kusů dobytka. Kupodivu je dobře konstrukčně vymyšlený a nedošlo ke kontaminaci stavení. Pokud je zachovalá i střecha, dá se objekt využít. Na více místech v republice přestavěli takový kravín na byty.

Je tak velký rozdíl u budov podle druhu chovaných zvířat?
Kontaminace je obrovská u objektů, kde se chovala prasata nebo slepice. Záleží i na způsobu ustájení, jak se o zvířata, potažmo i o budovu družstevníci starali.

Co je zatím posledním projektem, do kterého jste se pustili?
V Mikulově směrem k rakouské hranici získali atraktivní velký areál se dvěma kravíny a teletníkem podnikatelé – vinohradníci. Pro zvažované vinařství jim stačí desetina tamní plochy. Ve studii jsme využití zbytku zaměřili na drobné podnikatele. Kolem má procházet nový obchvat, místo je tak vhodné pro logistiku. Zvažovali jsme dále vznik kompostárny pro likvidaci bioodpadu z vinic i města. Může tam vyrůst také autosalon, zázemí pro řidiče nebo cyklopoint – kompletní servis narůstající cykloturistiky.

Jak je to s dotacemi na obnovu venkovských brownfields?
Zase záleží na vlastníkovi. Obce se bez nich neobejdou. Předpokládám, že se v příštích letech budou podporovat převážně ekologické projekty. Zaměřené na úsporné nízkonákladové budovy.