Přes dlouhý vývoj se ale na začátku tohoto století nacházela v nuzném stavu. Nejen před nevyzpytatelným počasím se tady skrývali lidé bez přístřeší či běženci. „Chata byla v katastrofálním stavu. Střechou teklo, některé trámy byly nahnilé a okna vymlácená,“ přiblížil stav před rokem 2003 hospodář František Novotný.

Právě ve zmiňovaném roce začali spolu s kolegy z hnutí Brontosaurus, konkrétně mikulčickými Brďo Vlkany, pracovat na současné podobě Kristýny. Tu si pronajali od města Strážnice. „Rekonstrukce se dělala léta v několika fázích. Začali jsme s úsporami, které jsme si vytvořili díky sekání trávy a s vidinou vlastní základny. Nejdřív jsme opravili střechu a zprovoznili přízemí. O současném vytápění jsme tehdy ještě ani neuvažovali,“ vzpomíná na začátky Novotný.

Později se Brontosaurům podařilo dopracovat, i díky podpoře z kraje, až do současného stavu a celoročního využití. „Když není zrovna současná blbá doba, tak sem jezdí zájemci ze sousty organizací, spolků, houbaři, ochránci přírody a dokonce i lidé s handicapy. O prázdninách připravujeme i pobyty s pracovně prožitkovými tábory, například Za tajemstvím Filipova údolí,“ přibližuje hospodář, který by přivítal starší fotografie objektu. S kamarády chtěli původně využívat chatu jen v sezoně a pak ji zazimovat. Nakonec si ale aktivní zájemci pronajímají téměř celý rok.