V hodonínské zoo svým půvabem a ztepilostí dominují takzvanému velkému kruhu. Souboru ubikací a výběhů, v nichž převážně žijí zvířata afrického kontinentu. Přátelské zebry, pro něž kdosi vymyslel výstižné označení „poníci v pyžamu“, k zoo patří už neodmyslitelně – stejně jako třeba velké kočky, opice či antilopy.
„V naší zahradě, hned v jejích počátcích, žil kříženec zebry damarské s Chapmanovou. Byl to hodný hřebec, na kterém jsme dokonce jezdili. Později, kdy už zahrada nebyla zookoutkem, nýbrž zooparkem a směřovala k získání statutu zoologické zahrady, jsme ovšem chtěli zavést chov zeber. Z několika druhů a poddruhů jsme zvolili zebry Chapmanovy,“ zavzpomínal na příchod pruhovaného zvířete do zoo její ředitel Miroslav Frais.
Obecně se totiž má za to, že k chovu je právě tento poddruh zebry stepní nejvhodnější. Nejenže vyniká krásou, ale je také klidná a snášenlivá, a je s ní tudíž i snadná manipulace.
„Například horské zebry Hartmannovy se musí na noc oddělovat, protože se koušou, bijí a trhají. Vzácné Grévyho zebry tehdy nebyly k mání, Böhmovy by sice byly, ale jsou divoké a ztřeštěné. Proto je pro ně nutný velký výběh s dostatečnou vzdáleností od návštěvníků, což u nás není,“ zdůvodnil tehdejší rozhodnutí pro „Chapmanky“ šéf zoo.
Dnešní ministádečko dvou klisen a jednoho hřebce obšťastňuje chovatele i návštěvníky zoo pravidelnými odchovy. „Zatím nikdy nezklamaly. Každá z nich po zhruba desetiměsíční březosti přivede na svět po jednom mláděti. V posledních letech jsou to samí kluci,“ poznamenává zoolog Jaroslav Hyjánek a chválí zebry i za jejich nenáročnost.
„K životu jim stačí seno s přídavkem jadrného krmiva nebo také mrkve, jablek či řepy. Navíc ani nevyžadují korekci paznehtů. Mají-li prostor, aby si mohly obrušovat rohovinu, pak k nim volat podkováře či veterináře k ošetření kopyt netřeba,“ upřesňuje.
Nechají se pohladit
Na zimu ale zebry coby africká teplomilná zvířata potřebují vytápěnou stáj. A to i přesto, že jim před zimním obdobím očividně zhoustne srst. „Stejně jako například lev naše zimy zvládají, ale ve výběhu vydrží v mraze bez problému jen pár hodin. Pak už rády spěchají do tepla,“ říká chovatelka zvířat ve velkém kruhu Šárka Kaňuková a doplňuje, že se zebrami vychází velmi dobře.
Vlastně jsou mezi jejími svěřenci jedinými kontaktními zvířaty. „Například k sousedním adaxům se přibližovat nelze. Zato zebry se nechají pohladit, a dokonce i krmit z ruky. Jsou ale plaché. Když jdu do stáje, už zdaleka mluvím, aby se na mne připravily a nelekly se. Mohly by ve zmatku narazit do oplocení a zlomit si vaz nebo koleno,“ vypráví chovatelka.
Tak tomu bylo v minulosti u jednoho hřebce, kterého takový úlek stál život. „Špatně šlápl a nemohl chodit. Pomocí rentgenu jsme to zranění diagnostikovali a následně injekčně i léčili, ale nedařilo se a samce jsme museli utratit. Nebyl schopen pohybu,“ připomněl smutný příběh zoolog.
Úplná neviňátka ale pruhovaní lichokopytníci nejsou. Jakkoli jsou plaší a na druhé straně velmi přátelští, v reprodukční skupině bývá občas dusno. Hřebec, jenž si svou skupinu bedlivě hlídá, tam vnáší podle cyklů klisen různé nepokoje, které ne vždy končí šťastně. Klisna poté, co porodí, jde totiž už za deset dnů opět do říje a hřebec se chce pářit. Z toho vznikají nebezpečné šarvátky.
„Stalo se u nás, že se klisna dotírajícímu hřebci bránila a přitom nakopla své mládě tak, že dostalo otřes mozku. Bohužel přes veškerou péči nenabylo vědomí a uhynulo,“ přidal další neveselou story zoolog.
Nádherné stádečko
A svou zkušenost dal k lepšímu i šéf zoo. „Jednou jsem oddělil klisnu s mládětem a hřebec byl tak naštvaný, že po mně šel zadními kopyty. Rychle jsem se schoval za roh, ale on se náhle objevil přede mnou, tlamu dokořán. Když jsem viděl ty strašné zuby, přeskočil jsem šipkou přes napaječku a hrazení, jinak by mě zramoval,“ nerad vzpomíná Frais.
I přes tyto zkušenosti patří zebry k nejoblíbenějším zvířatům a zoo s nimi počítá i do budoucnosti.
„Pokud se nám podaří uvolnit velký kruh tak, aby tam zůstali jen zebry, antilopy a pštros, pak bychom tam rádi viděli hřebce a tři, čtyři klisny. Se spoustou hříbátek kolem by to bylo nádherné stádečko,“ plánuje vedení zoo.
BOHUNA MIKULICOVÁ
