„Je to industriální výstřelek nebo nový druh oplocení,“ ptají se lidé, kteří na novinku vyděšeně zírají. Bývalý vojenský areál se má stát součástí města. Radnice se proto rozhodla, že šedivá zeď kolem něj postupně zmizí. „Zatím jsme zbourali jen kousek. Dolů ale půjde téměř celé oplocení, aby se areál otevřel i přesto, že roury nejsou bůhvíjak estetické.

Přece jen je přes ně vidět trochu lépe dovnitř,“ vysvětlila místostarostka v Hodoníně Milana Grauová. Do země s potrubím Potrubí je dlouhé asi šest set metrů. Vede z místní elektrárny teplo do nemocnice a do sídliště Větrná hůrka. Městská architektka Regina Kubrická by ho nejraději viděla v zemi. „Pokud bychom chtěli mít nádherné město, je nutno potrubí zakopat. Stálo by to ale miliony. Pochybuji, že by to ČEZ nebo město bylo ochotno zaplatit,“ namítla Kubrická. Architekti proto vymysleli, že rouru osází zelení.

„Zasadíme tam stromy, alej, aby potrubí nebylo tak vidět. A můžeme jen doufat, že někdy v budoucnu, pokud budeme trochu bohatší, se peníze na zakopání potrubí do země najdou,“ dodala. Stejný problém řešilo město i u místního cukrovaru. Potrubí u prodejny Lidl zůstalo. „Tady ale není tak vysoké a leží na zemi. U kasáren je víc vidět,“ řekl Ludvík Trávník, vedoucí provozu v hodonínské elektrárně, která i s parovodním potrubím patří společnosti ČEZ. Na to, aby zmizelo v zemi, nemají peníze energetici ani město.

Teplo by bylo dražší „Chápeme, že to není pěkné, ale pokud bychom měli platit uložení potrubí do země, promítlo by se to v cenách tepla,“ upozornil Trávník. Úvaha uschovat potrubí v zemi zazněla i na radnici. Ani město na to nemá peníze. „Stálo by to desítky milionů korun, bylo by to i technologicky složité,“ podotkla Grauová.. Dvacetihektarový areál dostal Hodonín od ministerstva obrany v roce 2004. Radnice nechala přestavět dva vojenské objekty na osmdesát bytů. Ve zbývajících domech se podniká. Brzy přibudou další byty.