Jde totiž o jediný takto rozsáhlý chrám této křesťanské církve v hodonínském okrese, který není ve městě. „Stavba sboru Církve československé husitské pozměnila charakteristický ráz obce Hovorany nejen po stránce architektonické, ale překlenula a do pozadí odsunula i bývalou náboženskou nesnášenlivost obou hovoranských církví,“ napsal tehdejší farář Alexej Novosad do kroniky, kterou také vyzdobil svými kresbami.

Jak už bývalý kněz naznačil, spolužití obou církví v Hovoranech nebylo do té doby rozhodně bezproblémové. A to zejména ve svých počátcích. Kdy řada věřících chtěla následovat světský odklon od Vídně a Habsburské monarchie k novému Československu také náboženským odklonem od Říma. „Naše církev má kořeny v katolickém reformistickém hnutí u nás po první světové válce,“ připomněl současný hovoranský farář Michal Devečka.

V Hovoranech vzniká nové sportovní a oddechové centrum obce, nová má být i asfaltová cesta pod blízkými vinnými sklepy.
FOTO: Sezona v hovoranských Benátkách nabídne sportovní a oddechové centrum

Jenže čeští reformní kněží se svými snahami u centralistického papeže nepochodili. Naopak u věřících měli úspěch, a to především díky tomu, že už na Vánoce 1919 připravili bohoslužbu v češtině. „Mělo to ohromný ohlas, že už v lednu následujícího roku naše církev vyhlásila samostatnost. Jsme Češi, máme samostatný stát, mějme i národní církev na anglikánský způsob. Taková byla idea,“ přiblížil historii své církve současný farář.

Nová sokolovna

O vyhlášení nové československé církve se brzo dozvěděli také v Hovoranech, kde se stala i bez vlastního kostela velice populární. Velké problémy ale nastaly zejména v otázkách fary, faráře a zejména pak katolického kostela, jestli bude i chrámem pro věřící z nové národní církve. I když se tyto otázky nedařilo vyřešit k oboustranné spokojenosti, už v únoru 1921 se přihlásilo v obci se zhruba 2320 obyvateli 638 příslušníků Církve československé. První bohoslužby se konaly jen pod lípou u kostela a sloužil je v českém jazyce duchovní Vojtěch Ondrouch až ze slovenské Skalice. Hned tady oddal i první manželský pár z Hovoran. Na další mše se věřící posunuli dál od katolického kostela, k pomníku padlých, kde je i pamětní deska upomínající na mši v červnu 1921. Důležité bylo pak i to, že se o dva roky později v Hovoranech otevřela sokolovna. „V níž byly konávány bohoslužby církve československé,“ poznamenal do kroniky Novosad.

První povodňový stupeň na říčce Kyjovce v Kyjově v říjnu 2020.
Ochrana před velkou vodou. Kyjov čekají změny, řeku chce v parku

K tomu doplnil první inventář náboženské obce, kde byl pozlacený kalich, jako dar věřících z Čejkovic, dva džbánečky na víno a vodu, kovový křížek, dvě skleněné misky, roucha na bohoslužebný stůl. „Dřevěná postel do bytu bratra faráře,“ přibližuje poslední položku inventáře kronikář.

Už za první republiky snili hovoranští věřící o vlastním chrámu. Měli i návrh stavby Husova sboru vypracovaný architektem Františkem Kadlecem, který měl stát v blízkosti projektované měšťanské školy. Z tohoto plánu sešlo. Paradoxně vhodnější doba pro stavbu chrámu a fary nastala v tuhých padesátých letech. „Představte si, že u nás v době v podstatě nejtvrdšího stalinismu začali s projektem a pak i stavět. Původně se měla postavit jen modlitebna se střechou, bez běže. Takový byl projekt, který si pak ale rozmysleli,“ připomněl Devečka.

Modernizovaná kuželna v Mistříně uvnitř.
Z modernizované kuželny v Mistříně už hlásí rekordy. Takhle to tam vypadá

Jenže právě to se mohlo Hovoranským také vymstít. Úřady se totiž rozhodly v roce 1955 stavbu zastavit. Trvalo zhruba rok, než se faráři Novosadovi podařilo povolení vychodit a vyběhat, vlakem kvůli tomu vyjížděl až do Prahy. Farnost si navíc vzala i velkou půjčku. Naštěstí jí pomohli souvěrci z jiných sborů i obec, která darovala dřevo na krovy a trámy. Nejprve byla hotová fara a v roce 1957 pak i samotný kostel. „S boží pomocí si poradili. Otevření chrámu byl obrovským úspěchem naší církve. Začátky byly takové, že kostel byl tak plný, že nebylo ani kde stát,“ připomněl současný hovoranský farář. Jeho farnost pokrývá i široké okolí, jehož druhým střediskem po Hovoranech jsou Čejkovice, kde bývají bohoslužby pravidelně každé dva týdny. „V současnosti je věkové složení ve farnosti od padesáti let nahoru,“ přiblížil Devečka.

Demokratické nastavení Církve československé, od roku 1971 husitské, se zřetelně projevuje dodnes. „Od patriarchy, přes biskupy, faráře a dokonce i presbytery, členy rady starších, se demokraticky volí shromážděním. Každý dospělý člen má jeden hlas. Demokraticky se rozhoduje většinou o všem. Později jsme se dostali i k tomu, abychom ženy světili na farářky,“ dodal hovoranský duchovní, jehož předchůdkyní tady byla právě farářka.