Od minulého století lidé z podhůří Bílých Karpat brání plánům, které připravují pro část Horňácka potopu. Doplatit na ni má horní polovina malebného Filipovského údolí.

Uplynulo více než tři desetiletí a ministerstvo zemědělství chce pro záměr nové přehrady Javorník uhájit a následně opět prozkoumat kaňon Hrubého potoka. Místní ale jen kroutí hlavou nad vizí, že se nad Dolní búdú tyčí více než šedesát metrů vysoká hráz. „Neteče tady tolik vody, aby zaplnila přehradu. Potok bývá dokonce někdy i vyschlý, takže v něm zůstávají pouze louže. Navíc je blbost zatopit zdejší krásnou přírodu a ještě na to vyhodit na finance,“ říká Anna Nováková z Javorníka, na jehož katastru se virtuální vodní nádrž rozprostírá.

Tisíce Němců se jedenatřicátého května 1945 vydaly z Brna do Pohořelic na takzvaný Pochod smrti.
75 let od poválečné odplaty. Němce při vyhnání z Brna zabíjela úplavice

U Dolní búdy si právě čepuje vodu z oblíbené studánky. Po ní se z pramene osvěžují Věra Hrbáčková i s dcerou z nedaleké Louky. „Možné je sice všecko, ale je to, jako by o té přehradě mluvil baron Prášil. Hlavně něco naplánují a místních se ani na nic nezeptají,“ posteskne si Věra Hrbáčková starší. Svůj názor na nádrž pro třináct milionů kubíků vody má i šestiletý Vojtěch, který se projíždí na kole údolím. „Víte, kde najdete podobnou hráz? U Taťky Šmouly,“ odkazuje na pohádkovou postavu Vojtěch.

Do blízké chaty se z procházky Filipovským údolím právě vrací Helena Minaříková. „Už tady kdysi dělali i vrty, ale zjistili, že je zde nestabilní flyšové podloží, které by neudrželo nádrž. Myslím si, že se z technický důvodů stavět nebude,“ říká Helena Minaříková na dně imaginární přehrady.

Ilustrační foto
Koronavirus: nakažených na jihu Moravy je skoro 550, vyléčených o sto méně

Ta má pod vrcholy Klokočník, Grúň a Skalka sahat proti proudu Hrubého potoka až nad Liščí boudu. Právě u ní dvojice výletníků vzhlíží do údolí, kudy vede asfaltová cesta obklopená bučinami a smrčinami. „Je to nádherné údolí. Vybudovat tady přehradu by byl zásah do krajiny svérázných Bílých Karpat,“ myslí si František Holíček, který sem přijel za přítelem ze Slezska.

Jeho kamarád Pavel Smíšek se dokonce na Horňácko před několika měsíci přestěhoval. „Vodu potřebujeme v krajině zadržet, kvůli tomu se ale nesmí zničit nic unikátního, co se nachází jen tady. Moje maminka byla stavitelkou přehrad, a jelikož tady nestojí téměř žádné stavby, tak bych byl s jistými výhradami pro. Zdejší přehrady se ale už nedožiju,“ dodává dvaašedesátiletý Smíšek.