Podíváme-li se na mapu města Hodonína z roku 1827 a porovnáme-li ji se současností, na první pohled nás upoutá nejen rozdíl ve velikosti města, ale i směr, kam se město později rozvíjelo. V první polovině devatenáctého století bylo náměstí s kostelem téměř uprostřed města. Na jih od náměstí stálo Židovské městečko, odtud směrem k Nesytu byla Lesní správa s dvorem Švejčárnou a místo hradu už stála tabáková továrna. Na západ končila zástavba za Pančavou, nově budovanou v roce 1825, v místech pozdějšího cukrovaru, na severu končilo město zhruba v úrovni dnešní Galerie výtvarných umění a na severovýchodě kousek od souběhu tehdejších ulic Rohatecké a Ratíškovské, dnes Štefánikovy a Měšťanské. Kruh na jihovýchodní straně uzavírala zřejmě nejstarší část našeho města Rybáře.

Okolo roku 1800 měly Rybáře podobný půdorys jako dnes a tvořily poměrně velkou a důležitou část Hodonína. Dlouhodobý předpoklad, že rybářská osada stojící v těchto místech byla zřejmě předchůdcem našeho města, se potvrdil v roce 2009. Při zemních pracích v Rybářích bylo objeveno značné množství významných nálezů. Archeolog Masarykova muzea František Kostrouch na webu muzea uvádí:

„Po zániku Velkomoravské říše a ovládnutí Moravy českými Přemyslovci zde byl vybudován pohraniční hrad Hodonín s předhradím. Předhradí, dosud jen hypoteticky kladeno do prostoru Rybář a sousedního Starého města (dnešní nám. Osvobození), bylo teprve v závěru loňského roku (2009, pozn. A.K.) doloženo i přímo, a to na základě archeologických pramenů."

Přes Rybáře vedla dlouho jediná cesta, kterou bylo možné cestovat z Moravy do Uher. Současná přímá cesta byla zřízena až v roce 1887, do té doby se jezdilo poměrně složitě, most v Jánošíkově ulici tehdy ještě neexistoval. Nejprve se jelo Mlýnskou ulicí přes most u mlýna, odtud do Rybář k říčnímu převozu, který byl před Rybářským jezem, a až poté Štepnicemi k Holíči.

O říčním převozu v Rybářích najdeme zmínku třeba v Pamětní knize města Hodonína, psané primátorem a kronikářem J. Kleinem. Při návštěvě císaře Leopolda I. v Hodoníně je jeho odjezd z města v roce 1691 popsán takto: „Na druhý den, jenž bylo 8. juny okolo 6. hodiny, ze zámku Jeho Milost Císařská spolu s císařovnou v komorníku sedíce vzadu, císařovna napřed, a římský král, který v jiném komorníku jsouce před císařem, skrze Rybáře k přívozu jeli, sprovázením jedné companie rejtarů, kdežto Jeho Milost Císařská s císařovnou, synem Josefem a dcerou starší na jednu kocábku s zeleným mezulánem obtaženů, svedeni byli spolu i ze všemi hoffdámami." Pro úplnost snad pár vysvětlení: v komorníku sedíce = v kočáře, kocábka zeleným mezulánem potažená = loďka potažená zeleným mušelínem a hoffdámy = dvorní dámy. Řeka Morava vytvářela původně z Rybář a z Hodonínského hradu jakýsi ostrov. Regulací Moravy a dalšími zemními úpravami byl k velké lítosti milovníků koupání zrušen i Rubanický jez. Z jižního ramene tak vznikla vodní nádrž zvaná Lavor, končící dnes za městským koupalištěm. Rybáře se později ještě více přiblížily k náměstí, k Velkým Rybářům, tedy dnešní ulici Rybářské spolu s Nábřežím a se Zelničkami přibyly Malé Rybáře, což byla ulice Jánošíkova a Nová. K Rybářům těsně přiléhaly jímky na ryby, zvané haltýře, které stávaly v místech dnešního stadionu Sokola až do roku 1929, kdy byly před výstavbou stadionu zasypány.

Obyvatelé Rybář se neživili pouze rybolovem, byly zde zastoupeny různé profese a řemesla stejně jako jinde na vesnicích. Ve Slovácku z roku 1908 můžeme číst inzerát: „Největší úspěch! Josef Zach, Pekárna Hodonín, Rybáře. Specielní výroba preclíků a pravé fíkové kávy. Četná dobrozdání též od prvních lékařských autorit university vídeňské. Všechno pečivo, jakož i chléb co do výživnosti i chuti nejlepší."

Zdroj: J. Klein Pam. kniha města Hod., web MM v Hod., SOKA v Hodoníně, archiv autora.

ANTONÍN KUČERA