Tým lékařů, který po výbuchu ropné rafinerie ošetřoval po řadu měsíců Allenovo z poloviny spálené tělo, hovořil tehdy o naprostém zázraku.

Dnes šestašedesátiletý muž, který v ohni přišel o svou přítelkyni, přepsal prý historii medicíny. Jeho srdce ani mozek nezaznamenaly totiž ani po tak dlouhé době bez přísunu kyslíku nejmenší poškození.

„Moje tvář byla tehdy celá spálená k nepoznání. Vlasy i uši mi shořely. Celé moje záda, ruce, dlaně i nohy byly ohořelé,“ vzpomíná muž, který podle lékařů přežil svou smrt. Ti jen nevěřícně kroutili hlavou, když každé ráno přicházeli do práce a na pacient na pokoji číslo 94 stále žil. Ani jeden z ošetřujícího týmu mu totiž nedával žádné šance na přežití.

„Bolest byla nepředstavitelná. Dávali mi proto utišující léky kdykoliv jsem o ně požádal,“ popisuje šest měsíců, během nichž se stal drogově závislým, Allen Buchanek. Protože nevydržel ukrutné bolesti, museli jej doktoři umístit na otočné nemocniční lůžko.

„Byla to taková houpačka, ve které mě každých třicet minut otáčeli,“ popisuje muž, jehož kořeny sahají až do České republiky. Stav muže, pro něhož každý pohyb představoval nesnesitelnou bolest, se zhoršoval čím dál víc. Jeho ruce začaly přirůstat k tělu, protože na mnoha místech neměl maso ani kůži.

I přesto, že specialisté těžce popálenému devatenáctiletému muži nedávali naděje, rozhodli se jej operovat. Allen pak během několika měsíců prodělal celkem dvanáct chirurgických zásahů. Při sedmé operaci se ale stalo něco, co se do té doby nestalo.

„Moje srdce přestalo zničehonic tlouct. Lékař vzal okamžitě skalpel, rozřezal mou hruď a po sedm minut, kdy jsem byl prakticky mrtvý, masíroval holýma rukama mé srdce, dokud znovu nenaskočilo,“ vzpomíná Buchanek. Když poté, co se probral z narkózy, zkoumali lékaři jeho mozek, zjistili s údivem, že na něm nejsou žádné známky poškození. Další dva týdny prožíval znetvořený mladík obrovské bolesti. Pak přišla další operace. Při ní jeho srdce opět přestalo bít.

„Tentokrát to bylo na dalších patnáct minut,“ zdůraznil. Znovu pak lékař masíroval jeho srdce, dokud nezačalo tlouct. Tentokrát bylo prý už i lékařům jasné, že existují věci mezi nebem a zemí a že záchrana jejich pacienta není už pouze v jejich rukou. Při dalších operacích už Allena neuspávali. Křik, který se podle jeho vzpomínek rozléhal, byl slyšet až na druhém konci nemocnice. Pak mu lékaři řekli, že jestli chce jít domů, musí pro to něco udělat.

„Pamatuji se, jak přišla sestra, paní Zlatá, a přinesla mi na talíři hrášek,“ pousmál se Allen. „Víte, jak vypadá hrášek? Malé, zelené kuličky. Byly všude, nemohl jsem zvednout ruce od těla, jak mě bolely. Musel se naučit vše od začátku. Pak přišlo setkání, které mu změnilo život od základu.

„Začala mě navštěvovat jedna dívka. Půl roku sedávala u mého lůžka se zápachem smrti,“ vzpomíná. Dnes je Allen Buchanek s touto dívkou už čtyřicet let. Vychovali spolu čtyři děti.

„Dnes už vím, že jsem přežil svou smrt jen proto, že to tak chtěl Bůh,“ je přesvědčený muž, který nyní se svým silným životním příběhem jezdí jako misionář po USA a celé Evropě.