„Když se člověk ohlédne, jak se zdravotnictví vyvíjelo, zjistí, že nahromaděná frustrace nemocničních lékařů došla tak daleko, že jich čtyři tisíce podalo výpověď,“ říká Man. Podle něho každý, kdo si přečte třináct bodů výzvy, jež upozorňuje na platy lékařů, ale také nedostatek peněz na zdravotnictví, předražené zakázky, přetěžování lékařů či špatný systém postgraduálního studia, s nimi musí souhlasit.

„Přestože lékaři jdou do nejistoty, cítí, že když něco neudělají teď, do jejich důchodu se změní málo,“ vysvětluje s tím, že slibů slyšeli dost. „Teď je potřeba udělat něco hmatatelného. Nadávat nestačí.“

Na jeho oddělení to pochopili všichni chirurgové. Čekají, co bude, až jim 1. března vyprší výpovědní lhůta. „Doufám, že k tomu nedojde, že se názory někde protnou a domluví se společný postup ku prospěchu všech,“ věří primář. Dodává, že odhodlání lékařů odejít je velké.

Žádný záložní plán nechystá. Protože má podporu rodiny i zkušenosti z nemocnice na Maltě, nebojí se odejít do zahraničí. Čeští lékaři jsou podle něho kvalitativně srovnatelní s jinými. „Samozřejmě nikde nečekají, až jim chlapec z východu začne ukazovat, jak se dělá medicína. Ale v Evropě neřeší, jestli je lékař polský, rakouský či litevský. Zajímá je spíš, jestli je dobrý,“ je přesvědčený Man.

K tomu, aby stáhl výpověď, by ho přimělo jen to, kdyby se našel kompromis a lékařům vzrostly platy. „To je totiž možné změnit hned,“ tvrdí. U ostatního mu stačí jasný plán. „Sázet na to, že někdo dvacet let říkal: My budeme dělat reformy a ty mlč, už dnes nikdo nemůže,“ říká primář.