Kariéru začal v Městě Albrechtice u Krnova. Kam nastoupí po škole do práce, nezáleželo na něm. „Když jsme končili ve škole a šli si pro diplom, museli jsme podepsat, že půjdeme pracovat tam, kam nás strana a vláda pošle," začíná povídat lékař, který část svého života strávil ve Švédsku.

Ve Městě Albrechtice musel zůstat minimálně dva roky. I když chtěl odejít, musel za sebe najít plnohodnotnou náhradu. „To však bylo těžší o to víc, o co déle jsem v nemocnici pracoval," říká lékař, který pochází z Poštorné.

Po letech začal pracovat jako anesteziolog. V té době šlo o nový obor, a proto byl jedním z prvních anesteziologů u nás. „To bylo v roce 1964," vzpomíná lékař.

V roce 1969 odcestoval pracovně do Švédska. „Chtělo se to po nás, protože naše medicína byla oproti západním zemím pozadu," upřesňuje lékař.

Jeho cesta měla trvat dva roky. Dva roky se však protáhly na téměř třicet let. Pak se mu začalo stýskat.

Přesto se měl po dvou letech vrátit zpátky. Nařídila to vláda. „Nemohli jsme domů. Měli jsme se ženou půjčku a tu jsme museli splatit. A z českých korun bych švédskou půjčku nesplatil," vypráví. Nevrátil se. A za půl roku mu přišel dopis, že ho v Československu odsoudili na dva roky. Další z důvodů, proč se nevracet.

Přestože ve Švédsku získal každé místo, na které si ukázal, po návratu do rodné země to bylo opačně. „Prý to nejde, abych vyfoukl místo někomu, kdo na něj čeká třeba deset let." Jako doktor měl dokonce slíbené místo i v hodonínské nemocnici. To nevyšlo.

Po sametové revoluci se tak doma nevěnoval lékařství, nýbrž umění. Žádal o přijetí na dálkové studium na uměleckou vysokou školu.

Byl v pořadníku, ale nevzali ho.

Osm let. Po osmi letech měl výstavu, kde se zalíbil jednomu z profesorů ze školy. „Když viděl mé obrazy, okamžitě mi zařídil místo ve škole a já se vrhl na studia," povídá.

Studoval však jen čtyři dny. Pak se pohádal s přednášejícím, který podle něj neměl pravdu, a tak se studiem skončil.

Začal na škole rovnou přednášet.

Při svém pobytu v zahraničí založil ve Švédsku cimbálovou muziku. „Naši lidé tam měli spolky svobodných Čechoslováků. Tak jsem si řekl, že může vzniknout cimbálka, že bychom na sjezdy těch spolků jezdili hrát," přibližuje. Dny pak trávil listováním v telefonním seznamu a hledal české lidi. Ty pak omezil pouze na české muzikanty. „Nenarazil jsem na jediného českého člověka, který by byl ochotný hrát emigrantům," říká.

Tak založil cimbálovou muziku Dunaj se švédskými muzikanty a stal se jejím primášem.

Ve Švédsku byl skvělým anesteziologem. Při zmínce o tom, že v nemocnicích kromě doktorů sloužili i kněží, mluví o jednom z nejsilnějších zážitků. Díky velkým zkušenostem a znalostem se jako anesteziolog stal součástí lékařského týmu, který léčil švédského krále Gustava VI. Adolfa. Stal se jeho osobním přítelem.

MICHAELA MUNZAROVÁ