Název po nich nese i ples. Je v bílém. První letošní, který ve Strážnici otvírá plesovou sezonu. „Letošní ročník je výjimečný, protože se ve Strážnici koná už počtyřicáté. Ples v bílém je tedy jubilejní," říká ředitelka Domu kultury Strážničan, kde se akce koná Danuše Adamcová.

První strážnický ples roku 2014 je první i poslední zároveň. První proto, že startuje plesovou sezonu, poslední proto, že dívkám a chlapcům končí kurz tanečních. „Po celou dobu pořádání tohoto plesu hochy i dívky, kteří ve Strážnici studují, vyučuje tanci rodina Mědílkova ze Zlína. Nyní školu vede Aleš Mědílek s manželkou Danou," dodává Adamcová.

A pár okamžiků poté vyzývá taneční mistr páry, aby utvořily kruh pro slavnostní polonézu. Dívky po ní dostávají od svých tanečníků rudou růži. Pro šestnáctiletá děvčata jsou to silné okamžiky, které jim pomáhají zvládnout rodiče. „Milé dívky, zadejte se k tanci. Ty první jsou určené vám a vašim otcům. Začneme polkou," říká zkušeně Aleš Mědílek.

Tatínkové se nenechávají zahanbit a vyrážejí do kola. Polku střídá walz a nakonec valčík. „Chlapci, doufám, že jste si stihli najít maminky. Vezměte je do kola," zní z mikrofonu.

Studenti poslechnou a s matkami tančí stejně jako před chvílí děvčata postupně polku, walz a valčík.

A pak to přijde. Cha cha. „Nebojte se, kdo si nevzpomene, nemusí mít strach, ze začátku vám pomohu a taneční kroky vám připomenu," uklidňuje nervózní páry Mědílek.

Ne všichni ale rychlé tempo tanečního parketu vydrží. A tak se páry i věkové kategorie mísí a korzují mezi sálem, předsálím i přísálím. „Mami, vyfoť mě," znějí žádosti většiny slečen. Nejinak je tomu u dvojice spolužaček ze strážnického Purkyňova gymnázia.

Šestnáctileté Denisa Kozohorská a Adéla Voráňová si mohou okamžitě zahrát princeznovskou roli v pohádce. „Šaty jsme si půjčovaly různě. Musely jsme si je ale zamluvit dlouho dopředu, asi tři měsíce. Ale jsme nadšené," shodují se dívky.

Na závěr tanečních se těšily. Chodily na všechny lekce. „Domluvili jsme se se spolužáky v ročníku a chodili jsme úplně celá třída," přikyvují souhlasně studentky.

Přiznávají ale, že ne všechny tance pro ně byly jednoduché. „Problém mi dělaly ty rychlejší, jako je mambo," hodnotí Adéla Voráňová.

Naměkko jsou i rodiče. Maminka šestnáctileté Barbory Hrdouškové se díky tanečním své dcery vrátila o pár let zpátky. „Bylo to fajn. Bára vždy přišla domů a ukázala nám, co se učila. Já si z tanečních nepamatuji skoro nic, takže jsem se ráda znovu podívala, jak se co tančí. Zkusila jsem si cha chu," usmívá se maminka.

A páry se dál vlní po parketu za hudebního doprovodu skupiny Quatro. Ve strážnickém kulturním domě bude hrát dlouho do noci.